střepy lidských tváří

7. května 2018 v 11:35 | Keeble |  verše
Když jsem byla malá, chtěla jsem být jaderná fyzička. Fyzičku mám mizernou a časem mě to přeslo. Na to, že chci být baletka a chci nosit princeznovský sukýnky, jsem přišla až poté, co moje kosti dorostly do definitivních délek a svaly uvykly svým staženým pozicím. Bolestně bojuju s gymnastikou s pocitem seniora na odpis, zatímco malá ohebná děvčátka kolem mě metají hvězdy a přemety. Teď už jsem asi velká a možná dokonce vím, co chci být, až budu ještě větší, pokud se mi někdy podaří dostudovat. Ale ať se mi to podaří nebo ne, s jedním snem se nerozloučím tak rychle jako s obleky proti radioaktivitě a tylovými sukněmi. A je to tak strašně obyčejný, až to bolí. Chtěla bych jednou, jedinkrát za život mít svou malou, malinkou sbírku básniček, co studí nebo hladí po duši. Štípou nebo zvoní v uších. Jmenovala by se Střepy lidských tváří. A jestli se dá říct, že básnícké sbírky mají předmluvu, zněla by takto. A tak si svůj sen tiše hýčkám už v desáté podobě, bez odvahy za něj bojovat. (Držte mi palce)

střepy spících lidských tváří
jeden celek neutváří
ze souladu nepochází
každý nese vlastní bázi

střepy mojí bdící tváře
nepotkává jedna záře
a ty oči, slunce zchladlá
nepochází ze zrcadla

-nejsem básník s nahou duší-
nejsem tím, co čtenář tuší
-nejsem subjekt vlastních strof-
básně mé jsou bez osnov



nejsem bytost bezprostřední
nepřikládám den zas ke dni
a netoužím mezi slova
svoje bytí ubytovat

já jsem mluvčím těch, co mlčí
vítr v poli máků vlčích
vrba na pomezí břehu
chytající řeky něhu

já a moje verše nejsme
jeden život, jedna tvář
celý svět jsme, jeho hříchy
překládáme před oltář

nesuďte mě, oči čtoucí
nechtějte být nevidoucí
ke všemu, co skýtá žití
ve spletité velké síti

já a moje verše chceme
ukázat jen v realitě
to, co oči pozavírá
v nevidomost jednolitě

-nejsem básník s nahou duší-
nejsem z těch, co stanou hluší
nejsem z těch, co sebe cítí
jen, v tom koloběhu žití

já a moje verše někdy
chceme hladit po tváři
a radosti také občas
zaneseme k oltáři

-nejsem subjektem svých strof-
tiše vkládám dovnitř slov
střepy stovek lidských tváří
tisích úhlů, tisíc září

K.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama