jsem ničitel světů

27. května 2018 v 13:13 | Keeble |  verše
rozpoutej víčka, světlo přijmi
měsíčním světlem krev mou pij mi
jsem hávem noci, strachem tvým
prasklinou na skleněném džbánu
světem, co nepřijímá hanu
i karcinomem nezhoubným

v mém klíně leží všechna záře
hvězdy a souhvězdí, střepy lháře
slunce a nad ním měsíc sám
jsem tmou, co duše pohlcuje
tmou dýchající z dračí sluje
paniku v drahách rozpoutám

začnu si točit piruety
planetami a hvězdolety
nekonečností spojím v jedno
co si je cizí, a co blízké
rozdrtím Černým obeliskem
galaxii tu sebestřednou

byla jsem před světem, po něm budu
vás klidně nechám trpět v bludu
za pohled nestojíte ani
jsem hávem noci, mlhou v džbánu
odmítám přijímat vaši hanu
jste zosobněním křivd a lhaní

rozpoutej víčka, světlo přijmi
měsíčním světlem krev mou pij mi
světlem, co zcela oslepí tě
krev, která voní po karmínu
po kyanidech v rudém vínu
musím jen čekat, okamžitě

postačí pohyb, stáhnu sítě

K.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama