o pádu nebe a lidském snění

16. dubna 2018 v 22:33 | Keeble |  verše
nebeská klenba se tak nějak divně stáčí
nebeská klenba, jak vlk bránící se pláči
nebeská klenba, pomlázka spletlá z proutí
nebeská klenba se pouští a padá a hroutí

a její dcera napřahá náruč k matce
a její dcera pád zkouší brzdit vratce
a její dcera zachytá ve své dlani
a její dcera, slunce, mlhu, rosu ranní

bratří také rychle spěchají ku pomoci
bratří také rychle chytají matku v bocích
bratří také rychle uloží klenbu nebe
bratří také rychle, na paže mezi sebe

celý svět vzhlíží, jak zřítily se mu stropy
celý svět vzhlíží, jak zahladím tyhle stopy?
celý svět vzhlíží a rostlinstvo, ryby, ptáci
celý svět vzhlíží, matku svou na nebe vrací

jen člověk tiše pospává na měkkém loži
jen člověk, nijak nepohnut, tak, jak se složil
jen člověk netouží procitnout ve svém snění
jen člověk, zatímco galaxie se mění

nebeská klenba zas nade vším se rozkládá
a její dcera se dívá, lehnouc si na záda
bratří také rychle usednou k oddychu na stráni
celý svět té velké záchraně hluboce uklání
se, a jen člověk tiše spí na svém loži
jen člověk, nepohnut, tak, jak večer hlavu složil

K.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. dubna 2018 v 14:55 | Reagovat

O bratrách a sestrrách zpíval Avicii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama