postupně všechno

24. března 2018 v 17:21 | Keeble |  verše
tak hledím z okna a postupně všechno
naprosto ve mně utichá
krajina stmívá se neprodleně
krajina, tíhnoucí duší k ženě...

tak hledím z okna a postupně všechno
naprosto ve mně zhasíná
ruce mi padají do klína...

tak hledím z okna a lidská něha
obtáčí jako had rajský strom
krajina stmívá se neprodleně
krajina, promlouvá duší k ženě...

tak hledím z okna a lidská něha
obtáčí jako had bedra tvá
utichá - stmívá se - zhasíná...

K.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. března 2018 v 3:46 | Reagovat

Chci tě zahlédnout v rámečku okna. :)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 5. května 2018 v 3:58 | Reagovat

tohle je taky skvělý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama