zamlžené a daleko

14. července 2017 v 13:53 | Keeble |  něco mezi tím
jsou ty koruny stromů, ve kterých se skrývá první ranní slunce. čekáš na něj, lačně, jako predátor na kořist. konečně tě zalije dnem! budeš moct vstát a žít. budeš? to jsi mohl udělat i v půli noci. jaká síla tě donutila vyčkat úsvitu?
zvyk.


svíjejí se ve větru
zatímco touží po odvetě
-zlámané listy slunečnic
přejí si znamenat trochu víc
než jen
fotosyntézu

přály by si být
syntézou básnických slov
-které se zrodí každému z nás
nekomu hůř, a někomu snáz...

přály by si k svým narozeninám
utéct a odejít
kamkoliv jinam
než kde jsou právě jejich domovy

namísto toho se ale
svíjejí vě větru
zatímco touží po odvetě
čí vinou octly se
na tomhle světe?

---

dnešní vzduch si na mě připravil protilátky. nemohu tedy snad dýchat? cítím jen prázdno, které mě za všech stran obklopuje. ano, pak jsem konečně součástí vesmíru!
karty se pomíchaly a prohodily. škatulata hýbejte se. tvé káry držím v rukou a není cesta, jak bych mohla vyhrát. zatímco ty pokládáš na stůl srdcové eso ve vítězoslavném gestu. přesno to, které jsem si nechávala trpělivě do zásoby na dramatický závěr hry. kdo z nás ví, že hra končí a začíná? kdo z nás ví...

---

teplota stoupá až dojde i do varu.
poté se rozplynem s bělavém oparu
a z mlhy vyjdeme hluboko pod rouškou setmění.
na tom co stalo žádné z hvězd vůbec nic nezmění.

na to co stane se jejich svit nedosáhne.
jenže ta mlha nám zastřela pohled dopředu-
ještě že takové úvahy nikdy nevedu.

a s ironií v hlase
utichám.

---

slunce postoupilo dnem a říše snů nás stále nechce probustit ze svých bran. je to už dávno, co jsem ztratila klíč.

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama