život je jako hromádka prachu

17. června 2017 v 16:15 | Keeble |  verše
jen prosím nevěř svému strachu


až jednou klesneme na dno
půjde to docela snadno
vzdát se a tiše klesat...
v jezírku uprostřed lesa

stromy se loučí se stíny
které ti ukážou hlubiny
kde není slunce, zpěv a víra...
"špinavá prázdná temná díra"

neběží mraky na obloze
zatuchlo tulí se ti k noze
neběží ani žádný čas...
nyní jsi, člověče, jeden z nás

jeden z těch co se vzdali ráje
ve prospěch mrtvolného kraje
kteří svým koncem probudili
vodnaté oči lesní víly

a ryby řečí bez výrazu
vrhají vstřícnost blíže srázu
na jehož konci nečeká
nic dobrého pro člověka

mrkají neživými víčky
marně jim vkládáš do tlamičky
poslední tabletu extáze...
s rybami jsou jen nesnáze

vodníku, pane téhle krajiny
řekni mi, lživě i, že nejsem jediný
který se na cestu plnou pastí
nevydal z vůle svojí vlastní

cítíš se roven svému stínu-
a zas si přikládáš cizí vinu

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama