seděla ve vlaku a pak vystoupila

21. května 2017 v 11:34 | Keeble |  něco mezi tím
"Nektery veci jsem nerikala jen proto ze jsem mela pocit ze se o nich nemluvi. A to bylo hloupe, neskutecne hloupe. A pokud me urcite dva mesice myho zivota neco naucily, pak to bylo naucit se zit jen sama se sebou a nesnazit se byt jina jen kvuli lidem okolo, uvedomovat si doopravdovy hodnoty a co je dulezity a v neposledni rade mluvit o vsem, bez ohledu na to, co si o tom ostatni budou myslet, jako treba prave ted. Kdyz mluvim o necem negativnim co uz je pryc a nekdo by me mohl osocit ze jsem hloupa ze o tom mluvim. Ale byla to etapa zivota jako kazda jina, neni duvod, proc se zdrahat o ni mluvit.
A pokud jsem nekdy neceho litovala, pak to nebyly veci co jsem rekla. Nybrz co jsem nerekla a myslela si jak jsou zrejme...
A prave proto nekdy rikam divny myslenky, protoze to je proste neco co je soucasti me a clovek by nemel lidem ukazovat jen best of. Mel by, svym zpusobem a v ramci moznosti a zasad spolecnosti, zrusit cenzuru a prestat se pretvarovat a ukazat jaky je doopravdy.
A jako dusledek toho vseho, rozhodne ne pricina, je zjisteni, ze lide se nestanou blizci na zaklade toho jak fyzicky blizko spolu opravdu jsou. Ale na zaklade toho, jak moc obnazit dokazou to co je uvnitr, to, cemu se dnes asi rika duse. Ne jen schranku, kde prebyva, pres niz si nasledne cestu opravdu najit mohou. A pokud dokazou nekomu odhalit to, tu vec zvanou dusi, svoje nejuprimnejsi myslenky, pak teprve si opravdu blizci byt mohou."



Seděla ve vlaku a nechápajíc se dívala před sebe. Právě jí cosi promluvilo někam hodně hluboko. Nevěděla co dělat, jak může s takovu myšlenkou dál žít stejně jako doteď? Udělala to jediné, co udělat mohla.
"Právě jsem dočetla tu knížku. Vůbec nevím, v čem mě tak oslovila, ale je to jedna z těch, jejíž pasáže, nebo spíš myšlenky, už si člověk bude vždycky vybavovat a pamatovat.
Mluví o všem tak upřímně, až se člověk někdy pozastaví, sám nad sebou, že něco takového čte. Mluví naprosto bez zábran o věcech o kterých lidi tvrdí, že se nemluví. Někdy jsou to věci krásné, a někdy věci od kterých se člověk chce držet dál. Může se zdát triviální. Když ji začneš číst, řekneš si, že je zajímavá, ale to jen přízemní kniha o prostitutce, sexu a lásce. Ale čteš jí, protože chceš vědět co se stane dál a protože ti něco říká, že bys měl. A ty jí musíš dočíst do konce, jinak by neměla smysl. Protože všechno co se v ní stane se stane proto, abys na konci mohl pochopit tu myšlenku. Samotný konec se ti příčí, nechceš si ho přiznat. Ale o ten nejde. Jde o těch pár desítek stránek před ním. Všechno směřuje do jediného bodu, kdy ti najednou všechno dojde, kdy to pochopíš a sedíš jak v transu nad pravdivostí toho všeho. A víš, že je to něco, co mění myšlenky lidí. Je to jedna z těch mála knih, co jsou trochu víc než jen knihy. A taky víš, že by tě nikdo nepochopil, dokud k těm myšlenkám nedojde taky. Ale že je nedokážeš mít sám pro sebe... Chtěla bych tě o něco poprosit. Píšu to právě teď, pár minut potom, co jsem jí dočetla, ve vlaku do poznámek v mobilu, protože za hodinu mě to může přejít, a to nesmí. Protože některý věci nesmí zapadnout nebo vyprchat. Chci tě poprosit, aby sis tu knížku přečetl. Od úvodních slov po stranách lesklého přebalu přes úvod a věnování až po epilog a autorův podpis. A abys tu knížku za celou tu dobu ani jednou nesoudil, dokud nebudeš vědět, že jsi viděl každý její slovo. To je důležitý. Uvědomovat si aktivně každý slovo. Protože teprve pak do sebe všechno zapadne. Ani nevím, jestli si přeju, abys pak o ní se mnou mluvil. Přeju si jen, aby sis uvědomil její vzkaz co lidem dává, protože by to měl udělat každý na téhle planetě."

---

sedíme na prahu, hledíce - do knihy?
hodiny trávíme před tele-bednou
Babiš nám mezitím rozdává koblihy
nám je však, lidičky, zas všechno jedno

---

není to o lásce, není to o studu
všichni jdem postupně vstříc svému osudu
není to o blízkých ani o rodině
všechno zas po čase navždycky pomine
není to o zdraví, nemocích, o mdlobě
navzdry tomu když zavírám oči
zdá se být všechno zas jen a jen - o tobě

Keeble
 


Komentáře

1 smartly smartly | Web | 26. května 2017 v 18:48 | Reagovat

Nakoniec knižku zatvorila a položila na voľné sedadlo vedľa seba. Vedela, že už ju nikdy neotvorí. Keby sa bol niekto prizeral, uvidel by, že na priečelí je veľkým písmom napísané:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama