železniční přejezdy už jsou zase pod tlakem

1. dubna 2017 v 13:24 | Keeble |  něco mezi tím
bojím se.
bojím se, že je to všechno jenom sen, kterej přišel, aby mohl odejít.
světlo, který se rozsvítilo, aby mohlo zhasnout.

svět visí na konci zlomené sirky. a my hoříme-modře. každý zvlášť, na vlastní pěst, na vlastní riziko i na vlastní náklady. ale zvenku vypadáme jako jedno. plamen, který ztratí moc dřív, než se může rozhořet. v tom momentě jako by nic na světě nebylo silnější než oheň.

na různých místech s různýma lidma hledám to pravý, svoje, abych si nemusela přiznat, že už ho znám, a že je tak daleko. že už nevím, jak se na něj dostat. bloudím od snu ke snu se tvým jménem v patách, na rtech a pod kůží.


skrytí lháří na puklinách strachu tiše kouří
dýmku míru, vše se slilo v napětí před bouří

skrylo jako kdysi v těch tichých zákoutích
ještě slyším mezi mraky doznívat náš smích...

víte, kdo jsou houpací koně? dřevěné figury, len místo hřívy, pro děti...ale ne. Houpací Koně.

dívám se na všechno kolem s příměsí nezúčastněnosti vypravěče. sleduju cizí lidi, uvažuju, jaký jsou jejich příběhy. sleduju známý lidi a taky uvažuju, jaký jsou jejich příběhy. sleduju se v zrcadle a přemýšlím, jakej je ten můj?
bojím se budoucnosti. mám z ní hrůzu, obavy, nejistotu. nevěřím ničemu, co není těď, co nevidím před očima a nedržím v rukou. protože život už mi ukázal, jak rychle může všechno zmizet. a ty mě můžeš stokrát ujistit, že věci se jako pára nad hrncem vypařit nemohou, můžu na vlastní oči vidět, že nemohou. ale přesto mizí.

nemám v plánu otevírat oči. vy?

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 6. dubna 2017 v 4:29 | Reagovat

Houpací koně jsou má noční můra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama