výpisy z...deníku?

30. dubna 2017 v 20:28 | Keeble |  věty
není deník od toho, že se do něj píše denně? tedy jak nazvat snůšku myšlenek bez dní a dat, s notnou dávnou všeho ostatního?
2k16/2k17
neb se to tak píše. moc velký smysl mi to nedává. o co snažší je napsat 'k' než '0'?
nedávám to sem, abych se vyznala. to jsem udělala už tím, že jsem to napsala, do té věci beze jména. dávám to sem proto, že se mi líbí, jak se k sobě slova hodí. jak se k sobě sklání. jak zní. jak zvoní jako konvalinky na okenní tabulky. však vy víte. žejo?


nechronilogicky, jako celá moje existence.

/01/

miluji.
miluji ostražitě, miluji vyděšeně, miluji plna obav a nejistoty.
miluji ale vroucně, miluji neutěšeně, miluji příliš a miluji tebe.
a každý polibek provází tak jako pohlazení i malinká jehlička, jejíž všetečné otázky jsou torturou pro naivitu mojí duše. pro víru v odpuštění, neboť každá živá bytost má právo odčinit své hříchy.

/02/

jediná vteřina myšlenky se nedá popsat za celý lidský život.

/03/

úvahy. prokrastinace. hvězdy. a další podobná havět.

/04/

píšu propiskou s duhovejma kamínkama, protože je to fajn a protože takovej je život.

/05/

déšť a milion myšlenek.

"známe se."
"jo?"

/06/

kostičkovaný papír už bude navždy nějak spoutaný, se mnou.
chci se zbavit toho pocitu, že mě všechno štve.
už i básně mě ničí.

/07/

trochu nestíhání, trochu zmatek.
trochu "vracení se mi z nemocnice v pořádku a ne na kousíčky".
trochu ten přístup.
trochu naděje, neodcházející strach.
trochu tvoje vůně a chuť náhodně přímo u mě v hlavě.
trochu láska.
trochu víc.

/08/

všechny stíny nad našima hlavama složím dohromady, aby si nepřipadaly tam samy.

čím víc prázdného prostoru nechám mezi větami, tím větší jako by měly význam. neztratí se mezi všemi slovy, jsou vyzdvihnutý. k čemu ale to? přečteš si všechny, nebo žádný. jako by, nic mezi tím.
čím víc teček mezi větami, tím víc jsou jako výkřiky do ticha. žádný slučovací poměr. neexsitují souřadná spojení. neexistují žádná spojení. mezi mnou a tímhle světem.

/09/

když to napíšu, bude to víc bolet.

/10/

je věčer. slunce zašlo a měsíc se zas někde courá.

/11/

bolí mě ruka, ale chci psát dál. mám víc myšlenek než slov a ta jsou rychlejší než stíhám psát.
bolí mě jak cítím že unikaj.
dokonalý myšlenky který už nikdy nenapíšu a navždy je zapomenu.
so sad vole.

/12/

"spousta problémů by se vyřešila, kdyby se lidi naučili mluvit jeden s druhým, ne jeden o druhém"

/13/

mám 3 jazzový písničky. jsou děsně smutný a vyvolávaj ve mě hrozně divný pocity. a já nevím co s nima a nevím co bez nich a prostě tak nějak nevím nic, co si mám myslet a jak mám myslet.
uvědomila jsem si jednu věc. teda, uvědomuju si jí po celej svůj život, ale teď si uvědomuju, že si jí uvědomuju.
jasný.

/14/

proplétá se to všemi sférami mého každodenního bytí.

/15/

už nepočítám deci vína.

/16/

*chybějící měsíce a týdny, za který jsem na sebe vážně naštvaná, že jsem nic nepsala, protože teď si akutně potřebuju přečíst něco, co neexistuje*

/17/

něco se ve mě zlomilo. něco, co bylo dlouho nalomený. a tohle to dorazilo, a už to nejde dát zpátky.
co s náma bude?

/18/

nepotřebuju popisovat detaily. stačí mi navozovat pocity.

/19/

byla jsem v kostele. hladila jsem vzduch.
vedla jsem s neexistující osobou imaginární konverzaci. skoro hodinu. moc mě nechápal, ale snažil se o to, fakt. fajn člověk. doufám, že zase někdy pokecáme.

/20/

chtít přetrhat všechny pousta a neuvědomit si přitom, že ty nejsilnější přetrhat nejdou.

/21/

romantismus.

/22/

vstala jsem v 11 a dala si kýbl kafe.

/23/

nechala jsem xx,- Kč v kamenech.
jsou krásný.
uklidňujou mě. víc než lidi.


/24/

chcete happy end? heh.

ten pocit oslovovat množné osoby, když víš, že to píšeš jen sobě. schizofrenie?
ne.

/25/

"hloupí lidé se svými hloupými rozhodnutími jsou základem dnešní šílené doby"
"zase citace?"
"možná, možná ne. teď jsem to řekl já"
"a kdo jsou podle dnešní doby ti hloupí lidé?"
"není otázka, na kterou existuje jednoznačná odpověď"

/26/

čas jako by neexistoval, nebyl, neplynul. všechny dny jsou ve své podstatě stejné, vůbec nic se nemění.
to co říkáš versus to co děláš.
mám si vybrat nebo co?

/27/

nechci se probrat z tohodle světa.
bolí mě, ale míň, než celá předchozí realita.
do háje.

/28/

usínám s kameny.

/29/

úplně mě to dostalo. něco jako "víme, že bysme neměli. ale je to tak fajn".

/30/

já vím, že to tak je. bezmezně ti věřím.
ale které jsoucno mi může slíbit, že to za dva dny, týdny nebo měsíce nebude úplně jinak?

(...), proč mi to teda tak vadí? možná proto, že vím, jaká jsem já.


cats.
ne jako kočky.

Keeble
 


Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 30. dubna 2017 v 20:43 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
díky

2 -S -S | 1. května 2017 v 22:59 | Reagovat

Ohromně mě baví Tvá slovní spojení. Díky.

3 paralelnisvet paralelnisvet | 14. května 2017 v 1:31 | Reagovat

z písničky mám: if i get it down on paper it's no longer inside of me.
to dost nesedí na tentvůj zápisek - když to napíšu, bude to víc bolet.
ale zas...o to víc je to paralelní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama