rozhovory s polednicí

5. března 2017 v 16:44 | Keeble |  verše
na rozloučení díváme se
jeden druhému do tváře
vzpomínám na to, ležíc v lese
pod nebem, co mě rozpáře

na rozloučení, o němž víme
že už je vážně poslední
vzpomínám, zatím spalují mé
líce ty paprsky v poledni

naposled, pak už nikdy více
spatříme vzájemně svůj chlad
poledne je, tak polednice
přišla si se mnou povídat

mluvíme o všem, o počasí
o kytkách, taky o dětech
též bylo léto - hladil jsi mé vlasy
a na zátylku ulpěl dech...

pod rouškou stínu vzkvétali jsme
jak květy, spící opodál
uběhl čas, tak odejdi sne
s polednicí jdi zase dál


Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama