není žádné dnes

1. března 2017 v 18:00 | Keeble |  verše
neboť není žádný čas


řekl jsi, posté snad, že to není moje chyba
proč tedy, místo tebe, beznaděj mě líbá?
proč tedy musím v nekonečnosti se trápit?
nemohu z řeky usmířenosti se napít
nemohu v klidu žít a též nemůže cosi
co ničilo mě, oči víc už neorosit

říkáš, že tě to mrzí, necítíš však lítost
jakoby bez citu se zdá být tvoje bytost...
naučils svět si myslet, že máš srdce v hrudi
já však už nejsem z těch, jež pravda neprobudí
jednou jsem procitla a cestu zpátky najít
nemohu. nezbývá mi, než se slepě hájit
před vlastním osudem

---

na obzoru tetelí se
mlhy, a ty kopce lysé
kolem nich jak tělo ženy
zdají se být položeny

na obzoru chladná světla
s realitou mou se střetla
narazila na odpor
kde je teď to temno hor?

na obzoru temno pouze
řeka teskně šumí dlouze
zpívá píseň duši mojí
tu však nic již nezahojí

---

vyrovnaně, se svým vetem
bez účasti kráčíš světem
vyrovnaně, ze světa
vyvádí tě od-veta

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama