linoryt ve tváři

12. března 2017 v 13:41 | Keeble |  verše
uprostřed noci kdy ztrácíme kontrolu
nohama houpu a sedím tu na molu
přede mnou oceán věcí co "přebolí"
vešti mi budoucnost, ať je to cokoli

natáhni provázek před moje údolí
smrti
a nech mě chodit tam a zas zpátky
když si budem přát, nebude vratký


na hladině kreslí
slunce spásná slova
a ty se ptáš jestli
zkusíme to znova

rozum našeptává
že vím, co je správné
jenže já se vzdávám...

---

hodiny tikají docela rozhodně
docela nahlas i docela tiše
šeptáš mi do ucha formule o lásce
já je však přijímám poněkud skromně

já totiž dobře vím, že nejsou o mě

---

vkládám svou malou dlaň do té tvojí
a všechny rány se rázem hojí

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama