dlužíme slunci objetí

25. března 2017 v 15:22 | Keeble |  verše
kapraďorosty, bílé nitě
zatáhni závěsy, okamžitě
zatáhni oponu, zpoza lesa
vychází srna, k zemi klesá

a mezi stromy, v úžlabině
vypráví střelec o nevině
své padlé družce, u lesa
kráčí si pro ni nebesa


stírám slzy
a vycházím vstříc tvému objetí
objetí slunce
a celý svět se najednou zdá být
v pořádku

až odejdeš
budu vědět, že v pořádku
není vůbec nic
a svět už vůbec ne

ale budu vědět
jaké to je
myslet si pravý
opak

Keeble
 


Komentáře

1 Iris Iris | Web | 18. července 2017 v 21:49 | Reagovat

Tvoje básně úplně miluji. Třeba tu první v tomhle článku, ta o srně, tu bych mohla číst pořád dokola a pořád bych v ní nacházela něco nového.
(Taky, a to se mi nestává moc často, jsem konečně našla nějaký volný verš, který není plkání, ale skutečně dává smysl a nezdá se pozérský.)
Nevím kdo jsi, Keeble, ale píšeš perfektně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama