země ode mě

5. února 2017 v 15:32 | Keeble |  něco mezi tím
tvrdíš, že neexistuje otázka, na kterou by byla jednoznačná odpověd.
jistěže. protože je jednodušší říct, že něco neexistuje, než se to pokusit vytvořit.
třeba mír. nebo my.
ale mělo by to být odpustitelné, že přirozeností člověka je vybírat si tu lehčí cestu, ne? ano, mělo. do té doby, než tím ovlivní cestu někoho jiného, něž jí ohne do pravého úhlu a nasměruje přímo na dno propasti, ze které jediná cesta ven vede skrze jeho myokard.
nic ti nevyčítám, nebo alespoň ne právem. ale sám víš, že to je to poslední, na čem záleží.

vytáčím tvoje číslo-bereš to.
'haló?'
ten hlas mi naplňuje tělo i duši, rezonuje ve všech dutinách mých emocí, všude tam, kde jsi nechal prázdno.
'haló? jsi tam?'
mlčím, jen tě poslouchám. dělám, že je to úplně normální den.
zavěšuješ.
'chybí mi tvůj hlas'
šeptám do sluchátka, když už mě nemůžeš slyšet...



roztoušení po kraji
běláskové čekají
až odletí ze země
tak jako ty ode mě

roztroušené po lese
buky - listí chvěje se
a mě též se klepat nutí
podzim už je na spadnutí

běláskové odletěli
kilometry je teď dělí
od tebe i ode mě
od lidí a od země

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama