v.v.v...

10. února 2017 v 14:37 | Keeble |  verše
v téhle tmě už není
světla ani stínů
potácím se sněním
v nekonečném splínu

myslela jsem chvíli
že se zvládnu vzchopit
ty jsi dávno v cíli
mě nechal jsi topit

kamkoliv mi spadne
pohled, výdech, slzy
leží jenom chladné
"taky mě to mrzí"

k čemu jsou mi fráze
prázdné, prosté citu?
bývalo mi blaze
a teď...pořád jsi tu?

v téhle tmě už není
světla ani stínů
v nekonečném snění
snad už posté, hynu


nad nebem mrtvého peří
pobývaj ti, co věří

pod mořem slepých slunečnicí
hrávají mariáš neveřící

a mezi tím, tady na zemi
dýchají ti, co jsou ztraceni

---

navzdory zákonu gravitace
budeme se už navždy vracet
do vlastních, trpce prázdných, srdcí
jako by tam byl domov

názory většinového ducha
trhají lidskou jednotu
stejně tak jako ji vytváří
je to snad strach, co máš ve tváři?

nevadí, jenom klidně uteč
od všech svých nekonečných krizí
nemysli si však, že pak zmizí
jako by nikdy nebyly

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama