na rohu prozření

27. února 2017 v 20:15 | Keeble |  verše

každý večer, před usnutím
odlesky svých očí nutím
zhasnout, a do chladné dálky
odejít, veškeré války
světa nechat vyhasnout
jak sopky

místo toho zpoza rohu
vystoupí nevíra k bohu
nedokáže napravit, co způsobil nám sám
a o nádech později
buňky mé se zachvějí
přistihnu se, jak už zase znova vzpomínám

lampa svítí chladně
my jsme všude, jen ne na dně
hvězdy chladí
vždyť jsme mladí
-a hloupější než dřív

a pak zvenku vítr štiplavý
všechno na moment odplaví
svět směje se, jak v dobách
kdys na druhém břehu stál

na rohu našich prozření
zjistíme jak jsme ztracení
a třeba si konečně přiznáme
že teď-teď už vážně nic nemáme

že teď-teď už co ztratit nemáme

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama