vůně borovic

14. ledna 2017 v 20:48 | Keeble |  verše
pokryté
ledem padlých přání
chvějí se
slova a nic víc

znavené
touhou v umírání
ticho
a vůně borovic


pomněnky uvadly
slunce se sneslo
za obzorem

den tiše kráčí
svou úzkou cestou
ke konci

a já se němě ptám
odkud se berou
lidské splíny

odkud se berou
kam všichni míří
kdo je kým

proč všechno zdá se
a pak zas zmizí
ponenáhlu

tma klade prsty
na hmatník našich
duší - strach

hvězdy se třpytí
jak oči těch
co neodchází

životy lodí jsou
pochmurné cesty
plné gest

serenáda
opuštěných cest

(vidím jakýsi určitý nepopsatelný vztah mezi délkou posledního verše, střídavě shodný. jak krásné jsou iluze.)

chtěla jsem zničit
co zničeno bylo
dřív, než to tvarů nabylo
chtěla jsem věřit
že nebe je modré
a přebarvit černou na bílo

chtěla jsem něco
co nemělo jméno
neb nebylo nikoho kdo by snad
našel to ve světě
a vdechnul život
něčemu, co mělo dodýchat

chtěla jsem minulost
co je tak těžká
když ulehne tiše do duší
chtěla jsem a nyní
mám, co jsem chtěla.
co s tím však dělat, to netuším

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama