světlušky za očnicemi

17. ledna 2017 v 9:12 | Keeble |  verše

mizivé doteky marnotratné
pomíjivosti
jenž zmizela
obilí ke konci léta zlátne
city
jsi vyměnil za těla

ke konci léta kdy smáli jsme se
spolu
a dýchali z plných plic
srpnový, vlhký dech, vzduch v lese
naposled
pak už nikdy víc

---

ve svém rozloženém klínu
skýtá země jenom hlínu
která svoje pusté pouště
proměňuje v lány splínu

ve svém rozloženém klíně
chová svoje děti v hlíně
zetlelé a vlhce chladné
každé kvítí časem zvadne

do rozloženého klína
země, padá další hlína
která na věcnosti dobu
poutá svoje děti v hrobu

rozložený klín té země
má svou odnož taky ve mě
má jí v nás všech, ve svých lidech
a hlíny přec neubyde

rozložené země klíny
propadají do hlubiny
se, a k původu svých duší
zůstáváme navždy hluší

---

za okny snáší se
vločky, a tisíce
z nich
na zemi roztají
lidi jim říkají
sníh

Keeble
 


Komentáře

1 ZdenekT ZdenekT | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:46 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na pstrosinec.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

2 MarcoK MarcoK | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:53 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama