milionu hvězd se ptáš

2. ledna 2017 v 21:36 | Keeble |  něco mezi tím


budu ti snad blíž, když budu poslouchat to stejný co ty?
ne, nebudu
a stejně mi v uších pořád hraje, cos mi kdysi poslal

stíny se vkrádají do duše
když světlo ustoupí noci
ženy, tak ty prý jsou z Venuše
a smutek je zas jen pocit

někdy už slzy nic nespraví
nic, co by snad spravit měly
a tvoje sliby jsou děravý
neděl, co nemá se dělit

utíkám od veršů k pohádkám
a od nich zas k veršům zpátky
pro mojí mysl už není kam
vtěsnat se mezi řádky

na tomhle světě již nezbylo
nic, co by zklidnilo duši
nic, co by zklidnilo duši mou!
kdo jen to mohl tušit?

mít myšlenku nestačí, musíš jí umět napsat. nápad je dobrá věc, ale když nemáš ty správný slova, můžeš ho spíš zničit než stvořit. podobný je to s písničkama. znám tolik skvělejch melodií, nebo textů, ale něco je tam špatně. zpěvák, kytarista, whatever. zbožňuju tu písničku, ale nikdy si jí nemůžu pustit - jenom zpívat a hrát.
je tohle, co jsi chtěla napsat? jistěže není. vždycky se všechno vytratí dřív, než je šance to napsat, a zbydou jenom ozvěny. ale ozvěny jsou takovým matným zlomkem reality. matným a malým.
jak si jednou zvykneš chodit spát pozdě, můžeš se snažit sebevíc, ale nezahmouříš oka než nastane tvoje hodina. bež spát v deset, utahanej jako kůň(ale na gauči jen převalsky), ale do jedný budeš koukat do stropu, a do tý doby tě myšlenky dozajista sežerou a rozežerou.
dost bylo řečeno, a co ne, to řeknou hudební odkazy. ty toho vůbec řeknou nejvíc a víc něž dost. jestli chcete něco, kde i po dvacátym poslechu najdete něco novýho, čeho jste si nikdy dřív nevšimli, slovní hříčky a skrytý významy, pak jsou prago to pravý. protože prago jsou vždycky to pravý.

Keeble
 


Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 3. ledna 2017 v 17:19 | Reagovat

ty vážně božsky píšeš miluji tvou tvorbu

2 Keeble Keeble | Web | 3. ledna 2017 v 17:46 | Reagovat

[1]: Moc dík..:)

3 Paralela Paralela | E-mail | 5. ledna 2017 v 20:53 | Reagovat

ta básen...je krásná. a nejhorší je, že se pak - nakonec - přecejen něco najde. I když je to teď:
- absurdní
- směšné
- nekonečné
A budeš ho milovat. Tohle jsem na životě zatím nějvíc nepochopila. A radost bolí skoro stejně jak zklamání.

4 Keeble Keeble | Web | 6. ledna 2017 v 21:40 | Reagovat

[3]: Ano, bolí. V tom momentě možná ne, ale když pak skončí-uvědomíš si, že je jednoduše pryč. Ptáš se, jestli se ještě někdy vrátí? Kdyby člověk nikdy nepoznal štěstí, nepotřeboval by ho. Je to stejný jako s drogama, úplně stejný. A pak přijde ten moment, kdy si musíš vybrat-pocítit ty nejkrásnější pocity a pak o ně možná přijít a topit se v beznaději, nebo je nikdy nepocítit? Všichni víme, co z toho je správné...

5 smartly smartly | Web | 24. února 2017 v 16:31 | Reagovat

Krásne. A tá tretia sloha? Božia. A dík za tip na Prago Union. Nikdy som o nich nepočul. Veď predsa - ja a rap? Ale to je dobre! Dôkaz, že ešte stále som neobjavil všetko. Milujem tento pocit. Tak nejak sa musel cítiť Columbus, keď si prvýkrát uvedomil, že pôda, na ktorej stojí, nie je India...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama