já miluji květinu, že uvadne

28. ledna 2017 v 17:44 | Keeble |  verše
a já miluji máchova slova, že jsou
že mi mluví z duše
a nebo do ní


na zdi mezi obrazy
zeje díra do světa
stačí se jen odrazit
a je z tebe kometa-
ze sedmého poschodí
skákeš, světlo v rukou

---

z veršů se možná nedá žít věčně, ale vystačí na slušné přežití na několik dnů až týdnů. pak už to chce vystrčit hlavu na denní světlo a přijmout fakt, že tady kolem je pořád nějakej svět, přestože ty se ho snažíš ignorovat. že něco nevidíš, neznamená, že to není. jenže že neco vidíš, zároveň neznamená, že to je. tak to asi bylo s náma?
žiju na arctic monkeys. nevím, kdo to řekl, ale v jejich textech je obsaženej celej život. celej život lidí jako jsme my, jako jsem já, ale ne ty. ty jdeš dál a je ti fajn, když tě potkám, směješ se, vypadáš snad i šťastnější než dřív? kdo je teda na řadě? kdo bude zlomenej jako já.
nejhorší na ztrácení ideálů je to, že už je nikdy nezískáš zpátky. prozření. jak jen to řekl v pouti krkonošské velikán českého romantismu? doufal jsem v krásný svět, ale opona spadla příliš brzy?
existence se soustřeďuje do tunelu, jdeš dopředu a snažíš se nevnímat okolí, jen nasbírat co nejvíce času. toho času, co rány nezahojí, ale naučí tě je nevnímat(díky, ty víš kdo).

---

stíny se krátí, nebo ne?
to se jen stmívá v tvý hlavě
závity plní se betonem
a buňky mozkové právě
zkoumají podstatu hmoty.
svět se mě nedotknul-to ty

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama