v koutě kruhu

17. prosince 2016 v 20:09 | Keeble |  věty
Zavrhuješ sám sebe za tak nechutnou sebelítost, a v tom stejném momentě cítíš jak se všechno ve tvém nitru pomalu rozpadá na střepy a prach, mísí se to a řeže, až to postupně vyplaví tvoje černý slzy. Máš chuť usnout a už se neprobudit, ze sobeckosti téhle myšlenky se ti chce zvracet, ale nemůžeš se jí zbavit..
Jsou momenty kdy přeháníš a pak jsou tu ty, kdy by sis strašně moc přál abys jen přeháněl. Ty druhé zpravidla pozvolně vyplývají z prvních. To si pak vybavíš, jak ti tehdy bylo a myslel sis, že už to horší být nemůže, a začneš se smát, ale je to ten hysterický smích, který po chvíli přestane být možné odlišit od pláče a ty máš mokrý oči.
Tak moc jsem si přála být zas pozitivní. Vždycky jsem bývala ta co na věčech viděla to dobrý a podpořila ostatní, řekla mi včera jedna úžasná víla, a teď bych potřebovala někoho takového vedle sebe, aby mě z těhdle sraček dostal. Nikdy jsem nebrečela na veřejnosti, nikdy jsem se na akcích nezavírala na záchodě a po půl hodině blokování jedný kabinky nevycházela s očima levl panda. Nikdy jsem nebyla závislá na lidech, nikdy jsem se nedokázala vypořádat s nevšímavostí, nikdy...Ale věci se asi mění, a mě by nikdy nenapadlo, jak rychle. A pak se svěříš lidem kterým ses nikdy svěřit nechtěla, večer nebo ráno nebo kdykoliv jindy, a uvědomíš si, co z toho vzejde, a nadáváš si, přijdeš si tak nechutně slabá, všechna tvoje vůle, sebeovládání, jako by se vyplavily skrz červený oči. Co jen se to děje?


slova jsou tak málo
slova jsou chmýří pampelišek
které už nevydrželo vklidu a
teď se vznáší ve vzduchu
a kam dopadne
tam něco zemře
jako v máchově máji
který si pročítám celé dlouhé hodiny
všichni znají ty první stránky
jaro a láska a kytky
no to je idylka
a co Vilém?
užírá se v kobce
polou sedě a kleče půl
a myšlenkou se baví
že příští den ho žití zbaví
všichni jenom škrábou prsty
po povrchu
a když jim nezůstane hlína za nehty
ztratí vůli
protože mastek ještě seškrabeš
ale diamantem si můžeš vyrýt
na kosti výjevy souhvězdí všech zvířat
která jsi kdy viděl
před svýma očima a nebo za nima


Keeble
 


Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | 19. prosince 2016 v 11:43 | Reagovat

Já jsem se prodrala tohle fází ve stav, kdy jsem se rozhodla každou minutu pracovat na lepším já. ždycky je co měnit, to nemůžeš popřít. A tak jsem běhala a pomáhala a usmívala se na lidi, kteří to potřebovali, ačkoliv jsem ty svoje slyzy nikdy neztrácela. A nevím, jestli je to nakonec lepší, ale je to aspoň jiný. Vždycky se můžeš zaseknout i v něčem dalším, než jen v depresi. Aspoň na to nejsi sama, když tě doprovodí.
(To už jsou hodně postižený myšlenky, ale chci tě jen nakopnout. Ukázat slabost, třeba těma ubrečenejma očima, jen vyselektuje lidi, o který se můžeš v životě opřít. Není čas hrát si na hrdiny, když už prostě  - nejsme.)

Tak ji najdu, tu svojí sílu. A já věřím, že do konce roku toho ještě dost napíšeš, že to ještě probereme. Myslím na tebe, jsi moje poetická odvrácená strana.

2 Keeble Keeble | Web | 19. prosince 2016 v 16:40 | Reagovat

[1]: Ty a tvuj pristup, ktery vlastne ani nevim jak popsat, vzdycky mi, alespon na chvili, das nadeji ze to pujde. Pocit ze je na svete clovek co chape jak se citim, co se snad i citil stejne a porad funguje, kdyz ja v tech chvilich mam pocit, ze takhle fungovat nejde. Dekuju, Paralelo

3 Thanatos Thanatos | Web | 21. prosince 2016 v 20:55 | Reagovat

Jestli tě to trochu uklidní, nejsi v tom sama,mám uplně stejné období
i když jsem bůhví jak daleko a neznáš ani mou tvář, prožívám stejné zoufalství, stejné úmrtí duše

jestli chceš, můžeš si mě přidat na facebooku a třeba mi napsat nebo aspoň "sdílet" mou přítomnost trochu víc, abys věděla, že nejsi sama
je to na tobě
P. S. nelekni se jména ani fotky, celej muj profil je jeden velkej joke
https://www.facebook.com/uchiha.misao

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama