pod povrchem

13. prosince 2016 v 16:29 | Keeble |  něco mezi tím
Chtěla jsem ti ukázat, jak to beru pozitivně, jak jsem v pohodě. Chtěla jsem ti říct, že je to dobrý a zase se smát. Ale než jsem tě potkala, všechno zase zmizelo.
Myslela sis, že je to pryč, a stačilo tak málo aby se to vrátilo zpátky-silnější, o tolik silnější a ty jsi jen pořád víc slabá. Potácíš se na hranici zoufalství a euforie a víš, že nic mezi tím už neexistuje. Moc dobře víš, co přichází kdy a jak často. Ale něco vědět ještě neznamená to ovládat. Pohled do prázdna přeci jen směřuje na určité místo, tam, kde si myslíš, že je slunce, jako modlicí se k Mekce spíše hádaš, nikdy si nemůžeš být jistá, kde tvoje slunce putuje, může být vedle tebe a může být světelné roky daleko a ty si budeš připadat pořád stejně bezúspěšně, dokud k tobě nepřijde a nespálí tě na popel. Miluješ všechno to, co nemůžeš mít, protože když to chytíš do dlaní, proteče mezi prsty, miluješ všechny ty západy slunce co sleduješ sama, víc a víc sama každý den a přesto věříš, že brzo se to změní. Miluješ tu bláhovou naději, které se nechceš vzdát i když pád z takové výšky do hlubiny zklamání bolí o tolik víc než z pouhé stupnice realismu. Všechno co miluješ tě ničí a vždycky ničilo, věděla jsi to a nikdo ti neřekl že ne, tak proč by to teď mělo být jinak? Proč by jsi ty měla mít to výsadní právo? Kdokoliv jiný snad, ale ty bys měla utonout v slzách vesmíru, ty, moje roztříštěná a roztřesená duše, ty, ke které pořád mluvím, ty ke které mluvím jako k sobě, protože mnou jsi.


a pomalu se z nebe snáší vločky
stvořené a zavražděné
rezonujícím mrazem
pokrývají pláně teď už bílé
jako tenkým nemocničním prostěradlem
které se tak dramaticky
v centru či závěru zápletky všech
úspěšných amerických filmů od osmi večer
přetáhne přes obličej jehož oči
hledí prázdně a vyčítavě
do stropu jako by tam hledaly
svou mrtvou budoucnost

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama