něco visí ve vzduchu

15. prosince 2016 v 21:41 | Keeble |  verše
trochu to štíplo
si uvědomit
že ta ruka co tak pevně svírám ve své
nemá žádné linie v dlani co bych mohla číst
že ta plyš
která mě šimrá na tváři
nehřeje tak vřele jak jsem věřívala
skleněné oči se lesknou jako ty tvé když pláčeš
protože nemužeš spát
cinkají o tvoje nehty jak oči prázdné a mrtvé
utíkáš pryč a netušíš kam se skrýt
když utíkáš před tím jediným
co tě dokázalo chránit


mořské proudy
mají více síly než všechna dnešní vláda
dohromady
a přesto ji nechtějí zneužít

myšlenky o tom jak je vesmír prázdný
tak jako duše
lidí žijících pro peníze a slávu
oproti níž je duše
afrického otroka
zářivá jak všechny barvy duhy

náš svět
je moc mladý na to
aby byl takový

---

chtěla bych sedět vedle tebe
cítit tvou dlaň a mluvit úplně o čemkoli
o počtu částic v jednom litru stlačeného kyslíku
nebo hierarchii červených mravenců
o včerejšku i o zitřku
nebo té kapce rosy za oknem
a byla bych ten nejšťastnější člověk
jakým jsem kdy byla

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama