nádech bez kyslíku

1. prosince 2016 v 22:10 | Keeble |  něco mezi tím


hvězdy
kam jste se mi rozsypaly?
záříte jako kolotoče
na matějské pouti

jenom hudba nehraje
jenom hlasy neslyšíš
a krajem se nerozléhá
radost

Jsem ve stavu, kdy nedokážu vydržet 45 minut sedět na jednom místě. Všechno se ve mě tříští. Mám chuť něco vzít a roztrhat a o pár minut později to zběsile skládat dohromady, jako by se nic nestalo.
A stejný je to s náma.

každý slovo se rozloží
když chvíli visí ve vzduchu
všechny věty vyprchaj
když je chvíli necháš ležet

ale jsou takový
který jsou věčný

Co je horší, nemít, a nebo být věčně v nejistotě, jestli máš nebo ne? Zarývám si nehty do dlaní, snad proto si je nikdy nemůžu nechat vyrůst.

za oknem led a chlad
kterej tak dobře znáš
i když se rosa třpytí v trávě

na ulicích krystalky ostří
který tak dobře znáš
i když se slunce třpytí v rose

roztroušený a potrhaný ticho
který tak dobře znáš
i když se rosa třpytí v očích

V jednom momentě se ve mě tříští moje jakás takás sebeúcta a touha. Ale, tak co tak, výsledek je stejný. Nemít tu sílu přiznat pravdu a donekonečna popírat negativní odpovědi.

"Já nechci abys byla smutná"
"Tak já nebudu"

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama