jako mlha

24. prosince 2016 v 10:00 | Keeble |  věty
když se sny můžou najednou měnit v realitu, proč by nemohly i noční můry? když to funguje jedním směrem, proč by to nemohlo fungovat i druhým? prý jsou vánoce, budou svítit světýlka na stromku a budeme šťastný.


některý věci jsou moc krásný pro tenhle svět. my jsme byli moc krásný pro tenhle svět. a když je něco moc, rozpadne se to, jako tyhle krystalky ledu který mě ohromily a pak mi vrazily svý jehličky do srdce. ráno ještě nikdy nebylo tak ledový, ještě nikdy nebylo tak oslnivý. nesmíme být tak slepí, nesmíme zapomínat, že až ráno vstaneme a vyjdeme před dvěře, uvidíme tohle, a nebo taky ne, ale to vůbec nic nemění. nebo snad ano? zase jsem někde jinde. tedy rozpadnou se jako tyhle krystalky, rozplynou se v mlhu, co mi klepe na okna, a my je pak budeme vdechovat, všechny ty věci co byly moc krásný na to aby vydržely, který byly moc krásný na to aby tu byly doopravdy. zdálo se mi, že je zima, že sedím uprostřed lesa, který shořel, a každičký snítko prachu a popela bylo obalený ledem a vypadalo jak sněhová vločka. a co když je to pravda? co když všechno kolem mě, můj život, je jen popel, který se tváří jako něco, co dává smysl, ale moc mu to nejde? jsou otázky, na které bychom němeli znát odpověď, věci, které je lepší nevědět.
a tak nám nezbývá než doufat, že opravdu budou vánoce, že budou svítit světýlka a že vážně budem šťastný. že až vyjdem z domu, uvidíme tohle a nebo taky ne a že to nic nezmění, protože pokud to tam nebude, my budeme vědět, že mohlo být, a to stačí. někdy už se dostaneš do stavu, když nepotřebuješ, aby to tak bylo. kdy ti stačí vědět, že to tak být mohlo, stačí ti tak málo k tomu aby jsi byl šťastný. ale ani to ti není přáno. víš, že to tak být nemohlo, protože oheň a voda nikdy nemůžou žít spolu bez toho, aniž by se zničili. ale není to najednou, jeden bude o trochu rychlejší, silnější. myslím, že jsem byla kapka vody a ty lesní požár.
"přijdu si, jako bychom byli rovnoběžky. pořád tak blízko, ale nikdy spolu."
svět je přeci dost krásný na to, aby v něm krása vydržela, ne? přeci ještě není tak prázdný na to, abychom ho nedokázali zaplnit?
ale co když je to pravda. co když už jsme se dostali do bodu, od kterého nemůžeš zpátky, jenom dopředu. co když jsme za sebou spálili mosty. život je jako ta bílá plastová věc co se dává na cedulky, kterou jednou posuneš dopředu a ona už se nevrátí. minulost může být sebevíc krásná, může to být ta nejkrásnější věc co kdy svět spatřil, taková, která by ho mohla ještě zachránit. ale ani tak se do ní nemůžeš vrátit. a tak je to správné.
všechno co si kdy pomyslíš, všechno co kdy řekneš a všechno co kdy napíšeš, to je pravda. protože pravda je to, čemu věříme, nic víc a nic míň. pravda není jedna, pravd je tolik, kolik je na světě lidí, a těch je mnoho.

Keeble
 


Komentáře

1 JB JB | 24. prosince 2016 v 10:19 | Reagovat

Hezký! Tolik možností si tam sám pro sebe něco najít...

2 Eliss Eliss | Web | 24. prosince 2016 v 12:18 | Reagovat

Přeji krásné a Veselé Vánoce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama