a co s beznadějí?

20. prosince 2016 v 9:16 | Keeble |  verše
víš co je můj problém?
lidem co miluju dám všechno co mám
a když odejdou...
nezbyde mi nic

ani ty horký slaný slzy
ani pára u rtů
když venku štípe mráz
ani smutek v očích

jenom rozedraný nitro
člověk bez duše a srdce
prázdná schránka
která ztratila proč žít

Známý obraz od autora kterého si nepamatuju. Kdyby nebyl plný vzpomínek, schovala bych se do něj a hledala tam domov.

přála bych si to vzdát
přestat se v nocích svíjet v křečích
nechat těch beznadějných řečí
a na moment se zase smát

jak je to ale možné, jak?
když není nic, ni ticho ticho
co by dokázalo ten můj smích
zase rozdmýchat

zavrhnul jsi mě jak minulost
a ta pro tebe nic není
ale já, já ji cením...
neříkej nic, už řekls dost

nebudu tě u sebe držet
nehodlám ti říct ani slovo
když chceš odejít
jdi
a mě nech veškeré nebeské tíhy

Keeble
 


Komentáře

1 JB JB | 21. prosince 2016 v 16:12 | Reagovat

Krásnej obraz, tíživý řádky...

https://www.youtube.com/watch?v=BWjSoPXPMPw

(jiný myšlenky)

2 Thanatos Thanatos | Web | 21. prosince 2016 v 20:04 | Reagovat

Jak by člověk mohl být opět někdy celistvý, když už mu nezbylo vůbec nic?

3 Keeble Keeble | Web | 21. prosince 2016 v 22:08 | Reagovat

[1]: Jo, Prago. Člověk neví, jestli povzbudí nebo rozesmutní, ale ani jedno není ten důvod, proč je poslouchat.

Hrozně mě štve že jsem se nepodívala od koho když jsem ho fotila. Neznámý oddělení zapomenutý vídeňský galerie, a teď se dohledávej..:D

[2]: Pořád může začít znovu, a když už má pocit že nic nemá, najít to nový něco někde jinde. Možná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama