křídla

15. listopadu 2016 v 17:15 | Keeble |  věty
"Nechci mezi bezobratlý lidi"


Někdy něco není lepší než nic. Někdy je lepší být zticha, než mluvit, aby se mluvilo, nenapsat nic, než psát, protože prázdný stránky bolí. A že bolí. Řežou věty břitkou čepelí na jednotlivé hlásky a ty hlásky ještě rozděli na molekuly a všechny elementární částice, až ti zůstane v puse jen sucho, neschopný slova sedíš, bez hnutí, a myšlenky tak nesourodý, jako barvy nebe, když zapadá slunce.
Sedíš uprostřed tý místnosti jako každý úterý v tenhle čas. Nevíš kam s očima, oční kontakt s cizíma lidma tě svým způsobem děsí. Ne ten, když s někým mluvíš, ale ten, co vznikne náhodou. Jdeš po ulici, díváš se před sebe, a hele-oči. Zarytě hledíš na linoleum. Máš pocit, že na tobě visí všechny pohledy, ale zároveň víš, že není důvod, proč by je to mělo bavit. Lehká paranoia-neprospívá, ale neškodí.
Oči se zavíraj tak nějak samy pod tíhou škrobenýho operního zpěvu. Ale ten ostrý hlas, zdá se jako by ječel, nenechá tě spát. A za chvíli už jen šeptá, dává ti falešnou naději, než zazní znovu ty vysoké tóny. Jsou věci, kterým nikdy neporozumim.

Už asi vážně začíná zima. Léto uvnitř tebe pomalu zamrzá, to, co roztálo, se teď vrátilo do svýho tvaru. Kam zmizel podzim? Jako ty tentokrát nebyl. Slunce pálí, a zítra padá sníh, protože tak je to správně, ne? Je to tak, takže to správně být musí, a když budete řešit počasí, nikoho to nebude zajímat. O počasí se přece mluví s lidma, když si nemáte co říct. Jakékoliv jiné řešení je nepřípustné v kombinaci s trochou vanilkové vůně ze svíček na balkoně paneláku na sídlišti malomětské periferie. Plamínek se třepotá ve větru, má co dělat, aby ho ten vítr nesfouknul, aby ho nesfoukla ani příliš nahlas vyřčená slova, která se sídlištěm roznesla v ozvěnách a ještě chvíli visela a poletovala ve vzduchu jako ptáci odlétající do teplých krajin. Taky bych někdy chtěla letět, někam pryč, ne snad do teplých krajin, ale jenom pryč. Někam, kde by bylo hezky, kde by padala ze skal voda a já seděla v jeskyni, schovaná za vodopádem, podobně jako v jedné ze scén Tolkienova příběhu. Křídla.

Keeble
 


Komentáře

1 Paralela Paralela | 15. listopadu 2016 v 22:50 | Reagovat

Nestíhám Ti psát a nestíhám psát. Ale jsi pořád úžasná. A přines mi trochu léta z těch tvých slov.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama