rozmluva se stíny

26. října 2016 v 21:09 | Keeble |  verše
klepeš se chladem večera
a noc tě zajímá zcela
domů se vracíš až za šera
je tohle co jsi chtěla?

námraza v ranních hodinách
našla se v tvojí duši
zamrzlá ledová pustina
a nic ji nerozruší


zjevují se znenadání před očima stíny
zjevují se znenadání na zdi babiččiny
starodávné tmavě hnědé skříně
a když spadnou
válí se mi v klíně

rozmlouvají prapodivnou myšlenkovou řečí
rozmlouvají o citech a jiných nebezpečích
co tě někdy nešetrně ničí
a stíny už nešeptají
nýbrž spíše křičí

---

zastavil jsi svoji činnost vprostřed němé věty
kterou nikdo neslyšel ač tys ji stokrát řekl
zbořilo to v tvojí hlavě mnohé mikrosvěty
život ti však mezi prsty přesto neprotekl

---

mlčení není tou nejlepší reakcí
pokud jsi tázán už posté
Kampak si můžeme pověšit kabáty?
ptají se zas další hosté

ale ty vůbec nic neříkáš
a jen jim koukáš do očí
jenom ty ze všech nejlíp víš
že za pár chvil se zas otočí

odejdou na jiný večírek
kde budou vítáni, zváni
a tobě zůstane něžný klid
a dvě tři paní a páni

---

usmíváš se na náhodné kolemjdoucí děti
mezi námi říkáš rád že účel všechno světí
jenže nevíš že ani to nikdy nespasí tě!

budiž tedy omluvou ti, že jsi taky dítě

---

už odkvetly sněženky a rostou petrklíče
celé jaro tváří se jak jedno velké klišé
nakukuješ za ploty a trháš všechny květy
jako bys byl ve svých šesti teprv pětiletý

včera jsi měl oslavu a přišly všechny děti
jó, to už jsou jiné časy, nežli tenkrát v pěti
běžíš dlouhou ulicí a lampy dávno svítí...
maminka však omluví tě, až spatří to kvítí

---

vysvitají bledé hvězdy
sedíš kdesi na poli
a uprostřed černé noci
už tě srdce nebolí

vystvitá i bledý měsíc
tiše chlácholí tě
ty si ale v této roli
přijdeš rozpačitě

probouzí se světlušky
a kreslí kolem stíny
do té doby než zas tiše
spadneš do hlubiny

---

naposledy ohlédneš se na rezavé koleje
je půl páté odpoledne, ale slunce nehřeje
vlak tě svězl na konečnou tvojí vlastní naděje
nemáš kde bys hlavu složil, ale nic se neděje

nad stanicí scházejí se zšedivělé mraky
nejradši bys mezi nimi rozplýval se taky
místo toho ale koukáš za mizejcím vlakem
mezi mraky, mezi mraky...chtěl bys tam být také

naposledy ohlédneš se na rezavé koleje
je půl páté odpoledne, ale slunce nehřeje
nehřeje tě vůbec nic, vždyť ticho hrozně mrazí
jako první lidi v ráji, stejně tak jsme nazí

a krom ticha nezbylo ti nic co by tě chtělo
a tvé rozpačité tělo
zcela osamnělo

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama