pohled skrze prázdné sklo

23. října 2016 v 13:46 | Keeble |  verše
teskno si sedlo na mou hruď
ještě pár minut se mnou buď
ještě pár minut a navždy


potrhaný stíny se ti schovaly do tváře
a jedna z těch vzpomínek tě jistojistě
rozpáře

---

a listí stromů je bol a žal
když suché padá na zem
a kůra stromů je bol a žal
když v noci puká mrazem

---

psát tak dlouho dokud ti v hlavě
nezůstane prázdno
a trochu zmateno z těch ozvěn

---

co ti mám říct když už slova došly?
radši se nenápadně zvednu a zmizím
a slova o ničem přenechám cizím

hledáš mě očima ale nevíš že tam nejsem

---

nádechy před větou končící náhlým tichem
všechny mé naděje zdály se poněkud liché
v hlavě mám tisíc slov která mě zaživa sežehnou
a ztrácím pevnou zem, a ztrácím pevnou zem pode mnou

ztratit se v iluzích může být nebezpečné
a nikdo z nás tu nebude dýchat věčně

---

nejistým pohledem těkáš po stěne
vypadáš, příteli, poněkud zmateně

když jsme se potkali, míval jsi v očích plamen

ale teď tvá duše oplývá mrazem...
vrátili ses z myšlenek zas zpátky na zem

---

tikání hodin na zdi tě palčivě pálí
protože přichází to čeho jsme se báli
a každý úder tě nevratně nutí
přijít si zas o kus blíže ke smrti

tikání hodin na zdi ti počítá nádechy
a ty se potichu ptáš kolik najde chyb
v tvém životě bez špetky citu
já tu jsem, a co ty, jsi tu?

tikání hodin na zdi tě palčivě pálí
kde jsou ty časy kdy jsme se smrti smáli?

---

myšlenky kdesi vznikají
moře se pomalu vzdouvá
oči, ty máloco zatají
visí v nich bezbranná touha

myšlenky kdesi zaniknou
moře se vypařilo
a oči s touhou bezbřehou?
podívej co z nich zbylo

---

díváš se na mě tak trochu skrze dlaně
díváš se na mě a díváš se tak trochu na ně
díváš se na mě a v hlavě máš ticho jak v hrobě...
co jiným nesvěřím, nesvěřím též ani tobě

předsudky staly se maskami falešných lidí
je snadné vidět to stejné co ostatní vidí
a vlastní mínění stalo se obtížnou vizí
a vlastní mínění pomalu ze světa mizí

díváš se na mě zas trochu skrze prsty
díváš se na mě a myslíš že máš mě v hrsti
pravda se skryla a utekla z tvojí hlavy
namísto toho teď krása lží ovládá davy

---

kondenzace vodní páry v kávě ranní
zjevila se před lampou a taky za ní
a visela vprostřed nebe za šera
zas jednoho mlhavého večera

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. října 2016 v 23:24 | Reagovat

Skrze prsty se nejlíp kouká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama