houpe se ti svět

7. října 2016 v 21:09 | Keeble |  verše
zavíráš a otvíráš oči v naději
že až je otevřeš posté budeš jinde
že až je otevřeš posté budeš doma
ty ale nevíš kde máš domov

---

světlo je jedna z mlhavých tváří
odrazů lidské naděje
zůstala mi ležet na polštáři
světluška která se nesměje


z nebe se snášejí kapičky síry
sžírají zaživa mé zbytky víry

---

co máme společné s druhými?
byla jsem jiná už odmala
s despektem díváš se na rýmy
co jsem ti včera napsala

nejsou ti dost dobré najednou?
stejně tak jako mé city
a až ty verše vyblednou
stejně tak vybledeneš i ty

nesmíš si myslet, příteli
že ty jsi něčím jiný
spíš zase v jiné posteli?
každý má nějaký viny

vykup své hříšné myšlení
bělostně čistými činy
ale ne, to je jen mámení!
už navždy budeš vinný

a co ty verše, příteli?
cos jimi pohrdal kdysi
zas jsme se trochu zdrželi...
tak tedy pověz mi, čí jsi?

už nejsi můj a též nejsi ničí
z oči ti nezbylo vůbec nic
a pohled do nich mě šíleně ničí

to i ten despekt mě těšil víc

---

zase se vracím domů
alejí temných stromů

---

chytit do dlaní zbloudílý paprsek světla
pevně ho držet ač protéká mezi prsty

Keeble
 


Komentáře

1 Thanatos Thanatos | Web | 11. října 2016 v 20:58 | Reagovat

Utápím se. Hluboko něco pláče. Možná dojetím?
Miluju tvé řádky.
Nemám více slov.

Přemýšlela jsi někdy o své vlastní sbírce básní? Řekla bych, že to není od věci. ♥
Byla bych první kupec!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama