vystřízlivět prostou existencí

3. srpna 2016 v 21:05 | Keeble |  verše
jako bych už neuměla psát věty
pouze nesourodé verše

tápeš ve vzpomínkách
snažíš se vybavit obrazy minulosti
odehnat šedivou mlhu
a marně hledáš štítek
"zobrazeno"


chladný dech minulosti uprostřed noci stále nepřichází
sic si to nepřipustíš avšak vzpomínky ti přeci schází
zobrazit můžeš cokoli a pak to zvěčnit na papíře
avšak city a nálady nezvěčníš v žádné pozemské víře
v umění

---

mám tu špatnou vlastnost
brodit se tím co bylo
a občas
ukládat tomu větší váhu
než hmatatelné skutečnosti
jenž mě
bezprostředně obklopuje

utápět se v myšlenkách
a opakovaně
už snad posté
prožívat momenty
které se mi nenavrátí

plně si přitom uvědomovat
že si tím jen škodím
že rozrývám jizvy
a sthávám strupy
bráním ránám v tom se zahojit

ale je to jeden z těch případů
kdy nepomůže
žádné rozumné domlouvání

nezajímá mě
že ta chvilková radost
kdy se vracím v čase
bude bolestivě vykoupena
vystřízlivěním
a probuzením

postupně se prodírám
svým nesourodým
a přesto
šíleně a bolestivě
monotónním životem
opíjím se momenty
které vystupují z šedě
prosté existence
opíjím se jimi do němoty
a to tak dlouho
dokud každý tento
úžasný okamžit
nenese
alespoň nekonečnokrát
nenápadný plechový štítek
přibitý rezavými hřebíky
"zobrazeno"

---

má ústa oněměla ve chvíli
kdy jsem bolestivě potřebovala mluvit

z hrdla mi vylétli jen motýli
a rozprostřeli ze svých křídel po nebi
chvějící se duhy

Keeble
 


Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 21:42 | Reagovat

To je nám společné, zapisovat vše a pak se za tím ohlížet. Je geniální říkat tomu strhávání strupů. Dík, za ty slova.  Z úst ti opravdu létají motýli. A jsou z nich verše :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama