vlnová délka snění

22. srpna 2016 v 20:43 | Keeble |  verše
zase bloudim v tom bezesnym labyrintu
mejch
už trochu zrezjlejch
myšlenek
na který každym dnem sedá prach

no a co?
já je mám ráda


celej svět se zahalil v rozmazaný mlze
a tobě lítaj hlavou všechny věci co tě mrzej
přemejšlíš cos tu po sobě vlastně zanechal
ale nacházíš jen purpurovej kýč

hledáš dál

---

tak zavřeš oči před tim co nechceš vidět
pobledlý tváře těch co kdysi se smáli
nejsou už těma cos před lety znal

každej se změní a každej trochu jinak
někomu se propadnou oči a někomu ne
jedno je ale společný všemu živýmu
ty neviditelný rýhy let
co svět počítá jak vězeň roky v cele

---

mám v sobě něco co potřebuje mluvit
inspiraci pocitů a klid kterej mi ulít
výjevy co rozechvějou všechny moje city
na tý stejný vlně kterou sdílíš se mnou i ty

prapodivný obrazy a nesourodý slova
který ať se snažim jak chci nejdou namalovat
nejdou ani napsat a zdaleka ne říct
který můžu načrtnout a dál
dál už nic

---

to zlatý světlo se ve mě rozlilo
nejdřív se lesklo ve skle a pak se rozhodlo ztratit
a jak se rozhodlo tak se mi taky ztratilo
v hrdle kde bude se nadále poklidně zlatit

houpačka je fajn dokud na ní neposadíš svý pocity
to se pak to světlo nádherně zlatě rozlitý
promění v živel co zatočí celým světem a hlavně tebou
promění chladivý sklo v doteky co šíleně zebou
a z vřelých sympatií stanou se syčící hadi
kampak se poděly pohledy lidí co měli tě rádi?

---

siluety sklenic a mraků na temnoucím nebi
obrátily se dnem vzhůru a všechny na tebe
byl jsi zahlcen přemírou zšeřelých vjemů
a upadl jsi před očima všech v milosrdný spánek

taky tedy
polykači planoucích duší
dobrou noc

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama