probudit se do noci

13. srpna 2016 v 12:41 | Keeble |  verše
sny mě bodaj jak jehličky
ostny plný jedu pod kůží
tvůj nepřítel a spojenec
se slili v jednotnou vizi

a noty s lživýma hlavičkama
udeří každý ten ostrý hrot
aby se zaryl hloběji do mýho
chvějícího se bdícího těla


a když se probudíš uprostřed tý matoucí přítomnosti
hledáš sílu vstát a děláš že nevidíš že jediná síla v těle
jsou ty pomatený myšlenky co ti bez ostychu drtí kosti

snažíš se ještě chvíli zůstat ve stavu kdy unikáš okolí
ačkoliv není o nic lepší než realita akupunkturních pocitů
když to tak vezmeš tak jehly vlastně ani tolik nebolí

horší je to vědomí
co ti ty neviditelný hroty
zarývá do masa

---

motýlí křídla už se taky naučila žít
krása tě neuživí stejně tak ani klid
ostré hrany rozprostřela v duši
ale kdo to jenom mohl tušit?

---

skrz moje zorný pole proletěla střela
a na ní rychle psaný - co budeme dělat? -

---

někdy když se snažim vyplavat nad hladinu
toho mrazivýho a cize modrýho moře
popletu si směr
a klesám ještě hloubš
do temnoty
uklidňuju se myšlenkou
že na zemi je tma
a slunce se objeví záhy
teprve doteky písku
probudí mě ze spánku iluzí

tiše sedím na dně
toho mrazivýho a cize modrýho moře
někdy když se snažim vyplavat nad hladinu

---

a listí podzimu zbarví se
tak jako rusé kadeře

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama