kondenzace pochybné poezie

31. srpna 2016 v 22:16 | Keeble |  verše

motýlí křídla se neztrácí
motýlí křídla vadnou
kampak jsi schovala v očích svých
poslední pravdu, ač chladnou?

mlčíš a díváš se do prázdna
toho co v duši ti zbylo
nejspíš to nebude náhoda...
ztracená, ztracená vílo!


tak jsem se podívala z okna

bylo tam pořád jen
šedivé lezavo
a chlad co tě pohltí
a prostoupí až
do veškeré kostní dřeně

malinké dešťové kapičky
vzkvétaly jako
nejkrásnější plody
na všem co
byť jen zdaleka
připomínalo kluziště
lidských duší

tak jsem se podívala z okna
a usoudila
že je to asi pravda

---

morseovkou vysílám
světu sos
jenže po mě očividně
neštěk ani pes

morseovkou posílám
zprávy o pomoc
slunce dávno zapadlo
započala noc

moje prosby půlnoční
nevyslechl lid
asi mi nic nezbývá
než se oběsit

temné tělo vprostřed noci
visí kde v lese
luna co to všechno zřela
křičí - modlete se! -

---

kostičky na zešedlém papíru
přeskakují moje slova
rozverně jako děti

společně se svými světy
zdaleka ne tak šedými
jako se jeví pouhopouhým lidkým očím
přesouvají i ta moje písmenka
co jsem opatrně a s citem
načrtla mezi řádky
a nechala je tam chvíli stát
tak jak byly stvořeny
aby si zvykly na svou nahotu
na sebe samé
a taky na ostatní

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. září 2016 v 20:44 | Reagovat

Črtáš mezi řádky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama