zajatci sebe samých

1. července 2016 v 14:06 | Keeble |  verše
taky tě to překvapuje? stačilo tak málo, a život je naruby...

kde mám asi tak začít
na začátku?

to je tak
když vše začíná
jinak než by mělo

hlava řekla ne
avšak jak si vzpomínám
ne tak tvoje tělo...

pak už jen
zamlženě hádám
co se asi dělo

další noc si podmanila
dvě zmatené duše
vzpomínám si jak se slila
vylekaná těla

vše se mělo zapomenout
vše se mělo ztratit
a navzdory tomu všemu
chtělo se to vrátit

a ta jedna lidská tvář
zastínila vše co dřív tu bylo
smutek a strach a nenávist
a láska, to jediné mi zbylo

jedna chvíle mě pak přesvědčila
otočit svět rubem v líc
chtěla jsem žít bez hranic

a ta naše mladá touha
zničila o tolik víc
než bylo v plánu

nikdy jsem netušila
jak něco jediného
může zničit cit
co trvá tak dlouho
v tvojí hlavě
jak po staletí

už mi nezáleží na tom
zda jsem udělala chybu
už jsem ublížila lidem
a to při plném vědomí
z příčiny i následků

už není cesty zpět

modlím se večer ze tmy
abys mě nezklamal
zrušila jsem vše co jsem měla
aby jsme my dva
mohli existovat dál...


člověk je často odsouzen
za to, že otevřel svou duši

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama