střepy existence

23. července 2016 v 16:25 | Keeble |  verše
jsem jako úvodní věta
chci utéct z vlastního světa

slov přeci nikdy škoda není
v nekonečném vesmíru je už tak
přemíra času na mlčení


snadno se rozplyneš mezi slunci mnoha světů
sinusoida vývoje
ty vadneš a já kvetu

na první pohled zdá se ti kvetoucí ve výhodě
po chvíli zjistíš že je prostě jenom zase druhý

vidíš ty úhly pohledu?

---

tak tiše jako mlha a střepy padajcí z lidí
střepy jakožto sny který jsme vzdali a co po nás nikdo neuklidí
blíží se neurčitý pocit úzkosti

plíží se řídkou tmou
zbavuje tě smyslů
a bez rozmyslu
poddáváš se mu neschopen obrany

bezděčně ti připomene nekonečný večery dětských let
všechny ty hodiny proseb o uklidňující spánek
zdají se nadohled

nadáváš si od A do Z
co se to s tebou děje
že necháš kusy beznaděje
ovládat svojí duši

a stejně tak jako už mnohokrát předtím
procitneš do ledového rána
prostoupí tebou jistý nepopsatelný pocit studu
snažíš se ho zahnat do neznáma
jako ty večerní myšlenky

nikdo ti neřekne
odkud se všechny tyhle pocity berou
neměj mu to za zlé
vždyť jak by taky mohl?

neuznávám podstatu psychologie a analýzu ženy i muže
když nerozumíš sám sobě nech si to stokrát vysvětlit
ale...to ti přece nepomůže

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 24. července 2016 v 22:14 | Reagovat

Rozkvět psychoušů. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama