vstup na vlastní nebezpečí

17. června 2016 v 22:34 | Keeble |  verše
pokud vás nezajmaj naštvaný kecy jednoho divnýho člověka, scrollujte chvíli dolu, dokud nenarazíte na dnešní článek s menší dávkou negativního přístupu. nebo taky můžete zůstat tady. každopádně jste byli varovaný


máš v hlavě různý věci
já tam mám zas ty svý
a neuznávám vaše kecy
že ty mý jsou podřadný

tvý myšlenky tvůj názor
nikdo ti ho přece nebere
a já mám taky ňáký právo
tak jdětě s tímhle vším do pr.ele

táhnu se světem od nikud do nikam
krom svejch pár keců nikomu nic neřikám
necpu vám svý přesvědčení tak jak to děláte vy
mě je úplně fuk co si vo mě myslíte
tak už to sakra pochopte

sem ten typ člověka co nedělá problémy
ale stejně se s nim všichni hádaj
když vás to teda baví
tak prosim

vaše arogance je nechutná
jak ty záchody
kde jediná normální vec sou dveře zvenku
přesně tak taky vypadáte
nalakovaný
ale uvnitř jenom s.ačky

řeknu vám to klidně bez omáčky
jak v jídelně
můj názor je jasnej
ale nikomu ho necpu
a nikomu ten jeho neberu
ale jen tyhle lidi vidim
a šíleně se na.eru

nenávidim školství a zas.aný systémy

---

24 hodin denně je moje hlava mimo
mimo provoz mimo realitu prostě všechno
na přechodu jsem se zase nerozhlídla
i přes sluchátka jsem slyšela jak všichni troubí
přišla jsem si trochu jako de.il
a bylo mi to vlastně všechno fuk

v autobuse jsem si sedla vedle pani
řikala mi že chce vystoupit a já jí neslyšela
tvářila se děsně povýšeně
přišla jsem si zase jako de.il
ale pořád mi to bylo fuk

ve škole me sežrala tělocvikářka
nadávala jsem asi do tří odpoledne
co si ta ženská o sobě myslí
nemůžu za to že nechytim míč

zas jsem o hodině usnula
kdybyste slyšeli ty kecy
celej ten ústav mě jenom ponižuje
nejradši bych vypadla a šla se zahrabat

ale naštěstí je mi pořád všechno jedno

---

moje zamotaná hlava
teďka míří někam do neznáma
marně hledám to
co ještě před chvílí
bylo mezi náma

teď jsou to jen kilometry
a nekonečná dálka k cíli
tyhle chvíli samoty
mě neskutečně unavily

přes den usínám a nefunguju
v noci nemůžu spát
koukám do stropu a uvažuju
jestli je fakt tak těžký
mi napsat nebo zavolat

já vim že nemáš čas
a žes mi to řikal předem
ale já mám pocit
že bez sebe nic nedovedem
alespoň já bez tebe
mý dny jsou hrozně prázdný
a marně koukám do nebe
a hledám chvíle krásný

vždyť já vim
že se za chvíli vrátíš
a všechno bude jako dřív
a bude pryč ta má tíž

ale teď už nemůžu
počítám každou minutu
kdy uvidim tě zase
ty budeš tu já budu tu

---

tečka

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. června 2016 v 23:28 | Reagovat

Vyznání patřící mně? :)

2 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 18. června 2016 v 5:03 | Reagovat

nádherné

3 Keeble Keeble | Web | 18. června 2016 v 14:51 | Reagovat

[1]: Vyznání patřící všem lidem co kdy prolétli mojí hlavou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama