...čas

8. června 2016 v 17:37 | Keeble |  verše
kolik je hodin?
těch krásných kruhů pod očima.
těch promarněných životů
kde rozlévá se vina.
těch životů nových
kde vládne kocovina.
a vzpomínek
kdy tvář jen bledne, siná...

---

na rty se mi snášejí
krůpěje bezesné noci
ledová sprška hvězd
nutí mé oči bdít

a pohnuté myšlenky
odevzdaně bez odporu
proudí mojí hlavou
jak vodopád prázdných slov

k čemu ty hodiny
kdy svírá se tělo i duše?
já namísto teskného času
chtěla bych klidně spát

a hledím na nebe nad sebou
a černé nic mi bije do očí
a hledím na svět okolo
a černé nic mě bije ještě víc

a náhle slunce
spolu s novým dnem
vyjde do ulic

Keeble
 


Komentáře

1 Scar. Scar. | Web | 8. června 2016 v 22:05 | Reagovat

Ráno moudřejší večera.
Ohrané, ale stále pravdivé

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 8. června 2016 v 22:50 | Reagovat

" Tááák ! a já nemám hodinky !!"

František  Pytschuss  zul holinky,
... však ... jenom hrst slámy vysypal z holin !

" Musím se zeptati  kolik je hodin !
..... plus - mínus  hodina... i to mi stačí !
Hleďme ! teď  starý  Wošta sem kráčí !

... Kolik jest hodin  pane  Wošta ??"

... " Když jsem sral, tak práve  jela pošta !!
... byl jsem vám něco tím platen ???"

František  Pytschuss  je zmaten !!!

3 Keeble Keeble | Web | 8. června 2016 v 22:56 | Reagovat

[2]: Posouváš poezii do dimenzí, co ani nevím, že existují :D

4 stuprum stuprum | Web | 9. června 2016 v 0:07 | Reagovat

Sluníčko je vysmáté, když mu mraky nevjíždí do vlasů. :)

5 sakay sakay | Web | 9. června 2016 v 12:31 | Reagovat

zajímavý :) já básničky psát nemůžu, vůbec nemám nápady

6 Sariklen Sariklen | Web | 9. června 2016 v 17:46 | Reagovat

Připomíná mi to pár nocí, které jsem zažila, když jsem se dlouho učila. Naštěstí jich bylo fakt pár, tak dvě, teď už jdu radši spát a kašlu na to, učím se ve škole ve volných chvlikách :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama