O klíčích, nitích a kladkách

10. října 2015 v 22:36 | Keeble |  něco mezi tím
Už je to docela dávno.
Poslední dobou mě opouší návaly tvořivosti. Spokojím se s tím, že si přečtu hezkou knihu. Škola za mě dělá běžné zboží, co mají v každé večerce. Vstanu, přijdu, učím se. Tupě jak ovečka jdu za správnými výsledky. Říkají mi zároveň, že tak to není. Ale jak tedy?
Když budu mlčet, těžko se probudím. Moje tvorba je jak výkřiky. SLOVA! ticho...
Čím víc lidí kolem mě, tím obyčejnější si přijdu.

Naivní naděje se mi snáší do náručí jako klubka bílých nití.
Házím svá slova do ringu a čekám, kdo je chytí.


Všichni mi říkali, jaký to na střední bude. Přijde mi, že mi nikdo neřek to nejpodstatnější.

mám v ruce klíč
klidně ho znič
mám v ruce klíč
klidně mě znič
klidně mě s ním znič.
visím za ruce
na konci kladky
psáno je v záruce
že musíš zpátky.
visím za ruce
psáno je v záruce
že na konci kladky
jedině za ruce.

Všichni se jednou rozplynem :).
Dobrou noc
 


Komentáře

1 petrflasar27 petrflasar27 | 24. října 2015 v 12:51 | Reagovat

Vyndej z moudrosti beznaděj
a vypadne ti štěstí.
Vyndej ze života moudrosti,
a štěstí bude habaděj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama