Vepsaných sto let

10. dubna 2015 v 18:49 | Keeble |  verše
Zdravím! Zeje to tu prázdnotou, co? Z posledních dvou měsíců mám pár ucházejících fotek(některé trochu přibarvené, ale rovnou ve foťáku, ne dodatečně, tak se to třeba tak nepočítá...:D)a nakonec jsem k nim i připsala pár veršů. Ale potrženo sečteno je to bída. Moje hlava plná vzorečků nevymyslí příliš poezie, snad jen té špatné. Ruce mechanicky kroužkující odpovědi(chybné...)jako by ztrácely cit pro zmáčknutí spouště.

Stereotyp

Probudit se nudně jako každé ráno,
měla bych mít téměř zakázáno,
když vlažné přítmí v rohu,
oplétá úponky mou nohu,
a táhne mne pryč od světla lamp.


(Fotky neznámo proč zmizely)
Tenhle prstýnek jsem jako malá našla v moři. Bylo to první moře, co jsem viděla. Hledala jsem mušle a mezi kameny našla tohle. Dodnes na mě působí jako časem opletená věc.

Kámen

Lom světla.
Křišťálové paprsky prochází skrz, čiré doteky hvězd.
Barva jasnější než samo nebe.
Rozpitá do skulinek, rozvětvená v tisíce cest.
Hroty.
Hladké a hrubé zároveň, ostré jako břitvy a chladí.
Uvnitř.
Voda kolísá a syší oheň, živel s živlem bitvu svádí,
vítr duní mezi skalami až prach se zvedá.
V každém bodě kamene stoletý příběh hledám.

Přeji krásný víkend všem!

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. dubna 2015 v 3:33 | Reagovat

Pořád mají ty fotky náboj. Nezapomínáš nic. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama