Toulavá krajina

25. března 2015 v 18:58 | Keeble |  něco mezi tím
Tři týdny se tu vznáší ozvěna starých slov. Už je na čase vyřknout nová.

Poslední dobou je u nás pořád tak nějak hezky. Smutek se mi vplétá do vlasů ve snaze, abych začala smutnit, že se blíží konec základky a já opouštím lidi, které za těch 9 let mám chtě nechtě ráda. Na každého to asi nakonec přijde. Nejsem ale snadno zdolatelný cíl a úspěsně vzdoruji. V kreativní náladě my samy z ruky vyplývají verše. Paprsky mají k těm řádkům asi dlouhou cestu.

Údolí
Znám jedno údolí,
kde řeka v klíně spí,
nádherná,
kol všude roste rmen,
a buku hladký kmen,
šedne víc.


V létě zpívají tu ptáci,
já den co den se vracím,
právě sem,
a stíny vrb jsou děravé,
zelené listy křiklavé,
se klepou.

Asociace
Jednoho večera, šla jsem krajinou,
s palčivou myšlenkou v hlavě se toulajíc,
a chvíli co chvíli, krok střídal krok,
v mé mysli bloudící každý rub střídal líc,
podivné pohledy odleva doprava,
stíny si se sluncem hrají as na schovku,
reliéf krajiny zvrásnila doprava,
na čáru uprostřed použiju voskovku,
bělavou, s nádechem
do modra,
nad hlavou, s výdechem
vznáší se mi mlha,
a krůpěje, se usadí,
na křídlech,
naděje, tu vysadím
podél cest,
abych si ze sádry udělala odlitek,
odlitek perutě krásného slavíka,
a den je na sklonku, slunci se krátí dech,
poslední paprsky jsou v krabici od mlíka,
na zemi usedám zabraná pohledem,
do slunce na západu, co sebere světu den,
rýmy jsem změnila, ač noc je teď daleká,
samotná po lese své verše halekám...

Keeble
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama