Pštrosí plán

21. února 2015 v 18:19 | Keeble |  věty

Prvotně bych se krátce chtěla omluvit, že jsem sem nějakých pár dní zase ani nevročila. Nakupilo se mi toho trochu víc a něvěděla jsem, kam dřív skočit. Každopádně jsem ve složce v pičítači našla rok starý sloh a po pár úpravách ohledně interpunkce v přímé řeči myslím, že docela stojí za zveřejnění. Protože na stránče pštrosinec přeci nemůže chybět příběh o pštrosech!

Bylo 21.května a po dlouhé době přestalo pršet. Zmoklé ulice se leskly v paprscích slunce, jenž se vyklubalo z mraků jak kuře ze skořápky a vítr cuchal vlasy dvěma zadumaně jdoucím osobám.
,,Obchody mají problémy. Někdo jim krade zboží," zachmuřeně řekl vysoký muž s obličejem rozpláclým jak buldok.
,,Tak proč ho nechytí? Nemají snad zabezpečení?" pobaveně se buldoka otázala celkem mladá černovlasá žena s úsměvem od ucha k uchu.
,,Jedná se o malé krámky, kolikrát i stánky na trhu a second handy," bránil se muž a jeho rozpláclá tvář se mu ještě více zkrabatila. ,,Jde po ponožkách. Vlněných". Úsměv černovlásky se ještě rozšířil.
,,No to je mi teda tragédie!" řekla naoko vyděšeně. ,,Ale že jsi to ty, Georgi, porozhlédnu se, jestli nějaký způsobilý měšťan neprodává haldy vlněných fuseklí". George se otočil a málem po čtyřech odklusal pryč.


,,Určitě už jsi také přemýšlela, proč je v novinách ten inzerát o tom, že se hledá někdo, kdo umí uštrykovat svetr, že?" hrdě se následující den otázal George Niny.
,,Přemýšlela. A proto jsem se rozhodla, že tu práci přijmu, protože to vypadá dostatečně neobvykle na to, aby to byl náš drahý milovník ponožek". Georgovi hned povadl hrdý úsměv, když si uvědomil, že Nina už ten inzerát viděla také. ,,Zajdu tam a přihlásím se o tu práci," směle rozhodla Nina.
,,A umíš štrykovat?" rýpl si George. Nina ho obdařila vražedným pohledem, chytla pletací jehlice a odkráčela se zbytkem své důstojnosti.

O pár chvil později stála Nina před dřevěnými dveřmi starého domu. Před pár vteřinami zazvonila na opotřebovaný zvonek, ale zatím jí nikdo neotvíral. Zazvonila tedy znovu.
,,Dobrý den, mladá paní," pozdravil ze dveří bodrý stařík.
,,Dobrý den. Jdu sem kvůli tomu inzerátu. Stále platí?" zeptala se naoko mile a zvědavě Nina, která nebyla paní a tvrdila o sobě, že není ani mladá.
,,Pojďte dál. Dáte si kávu? Nebo radši čaj?" staral se dědula.
,,Ne, děkuji," opáčila agentka i přesto, že kávu by si teď skutečně ráda dala. Byla ale zkušená a raději by padla žízní, než se napít kávy od podezřelého.
,,Tak tady máte vlnu. Kdyby nestačila, rozpárejte nějaké ponožky," oznámil pak pán toho domu a zmizel za kuchyňským závěsem. Nina nemusela dlouho přemýšlet. Hromada vlněných ponožek na rozpárání. Jeho plán sice ještě neznala, ale nebylo o čem spekulovat. Našla zloděje.

,,Vážený pane Podhorský," začal majestátně přednášet George, ale pak mu došlo, že je v tajné základně a vyslýchá podezřelého, který se nijak nebránil, když ho odváděli z jeho starého domu plného vlněných ponožek. ,,K čertu s formalitami. Za chvíli přijede policie, kterou jsem osobně zavolal, a když na vás přijdou, nechtějte vědět, co s vámi za ty krádeže bude. Když vše přiznáte už tady u nás a uděláte vše, co vám uložíme, řekneme policii, že to byl planý poplach," výhružným tónem George mluvil ke zloději, Rudolfu Podhorskému, který se tvářil jako zmoklá slepice a v základně tajné policie si přišel příšerně nepříjemně. Strach z toho, co by mohlo být, ho přiměl k řeči.
,,Já teda nevim, jestli vám mám jako věřit nebo ne, jste všichni stejná cháska, ale vy s tím rozpláclým obličejem vypadáte celkem věrohodně, tak já vám to teda povim. Chtěl jsem si založit pštrosí farmu a mít z toho velkej kšeft. Pštrosí vejce, to by bylo peněz. Jenže na tyhle pštrosy ponožky na hlavě neplatily. Nedali se uklidnit. No a jsem nevěděl, co s těma ponožkama. Tak jsem z toho chtěl udělat svetry a prodat je i s těma pštrosama, mrchama blbejma. Tak už to teda víte. Aspoň oceňte mou vynalézavost," zakončil svůj nedlouhý proslov Rudolf.
George se významně podíval na Ninu, ona přikývla a pak řekla: ,,Když jste ty ponožky dokázal ukrást, dokážete je i vrátit. Náš požadavek tedy je, abyste všechny ponožky vrátil. Pokud to splníte, máte od nás pokoj". Dědouškovi se rozsvítila zachmuřená tvář plná zklamání z nevydařeného plánu.
,,Děkuji vám, mladá paní!". Ještě jednou mi řekne mladá paní a vrátím se pro něj, pomyslela si Nina.

Stařeček se tedy dočkal svobody a nadšeně vracel ponožky. Agentka Nina Jonesová po výslechu prohlásila, že to bylo pod její úroveň. Agent George Scott se jen pohrdavě zasmál a přátelsky jí řekl, že žádnou úroveň nemá. Rozloučili se ale v dobrém, protože ten, jenž se nesnaží naštvat svého parťáka, není agent.

,,Teda kámo, já ti říkám, bejt pštros, to neni žádná sranda. Cpou nám na hlavu ponožky a myslí si, že nás to baví nebo co"
"Já si nestěžuju. Mám tu co jíst a pít a královsky se bavím, když vidím ty dvounohé příšery bez peří. Tak mladý a už pelíchají!"
"Ale stejně mě to tady nebaví"
"Pejíchají, chudáci."
"Nechceš si něco zahrát?"
"Chudáčci malí..."
"Posloucháš mě vůbec?! Pštrose jeden!"

"Pelíchají."

Keeble
 


Komentáře

1 smartly smartly | Web | 28. února 2017 v 22:49 | Reagovat

Pĺznu! :D A najhoršie sú na tom takí polo-vypĺznutí! Tu a tam chlp, tu zas nie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama