Luna

25. ledna 2015 v 12:00 | Keeble |  verše
Dříve jsem se ráda dívala na měsíc, teď ale musím přiznat, že na mě působí spíš chladně. Jako prostředí smrtelné.

Jak jen bych mohla povědět,
co právě v nitru svém cítím,
když nevím, ač nesmím nevědět.
jak si připadat svým bytím.
Mám-li vám vyprávět historku,
jak zde stanuly první řádky básně?
Inu ano, neboť ty květy na stonku,
smály se opravdu krásně,
ale už se nesmějí,
neb nesmějí,
protože jedno ráno,
kdysi,
bylo to zakázáno,
spícím.

Chaos mě pohltil myslící na klid,
snila jsem už i ve bdění,
chtěla jsem se něčeho zvláštního zbavit,
snad právě svého vědění.
Chvílemi nechalo to ve mně prázdno,
jindy zas byla jsem všeho plna,
z nebes hledící až k zemi snadno,
smála se mezi mraky luna.
Vtěsnala se mezi všechny řádky,
zacelila trhliny v ných vizích,
stvořila mi z duše povrch hladký,
jako klužiště, což je mi cizí,
neboť vrcholy a údolí,
každičkou chvílí, jenž zabolí,
mi tvořily pod kůží nové světy.
A když nebylo hor,
nebylo tůní,
lámal se po jednom každý stvol,
v jemném chvění i se svou vůní.
Luno, ty zrádní,
ty nevěrná!
Stvořilas prázdna,
jsi mizerná,
zničilas krásy i bolesti,
ale já věřila téměř hned,
že mi je bez zrad a beze lstí,
z převážné většiny vrátíš zpět.
Luno-nyní jsi ženou,
měsící-mužem jsi znenadání,
tou matoucí lživou změnou,
ničíš mnohá moje zdání,
neb bývalas lepší když svět nevěděl,
že jsi bezcitná a chladná,
není na tobě živých těl,
jen v noci záře jdoucí do prázdna.
Kdysi jsem tě milovala,
nynís mi však jiskry vzala,
jiskry v nadějích,
jenž jsem přes zákazy,
oživila v těch dějích,
které zmizely mi v duchu zkázy,
když přišlo ráno.

Keeble
 


Komentáře

1 Václav Hess Václav Hess | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 13:51 | Reagovat

dobrý

2 Zrza Zrza | Web | 25. ledna 2015 v 13:53 | Reagovat

wau... mohla by si vydať nejakú básnickú zbierku, toto je fakt paráda :) Len tak ďalej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama