Eine rohlík, bitte

3. ledna 2015 v 18:07 | Keeble
V souvislosti s mým novoročním předsevzetím jsem se rozhodla mám ve zkratce povyprávět, jaký vztah chovám k jednomu jazyku, který nás v dřívějších dobách(myslím Čechy, ne konrétně mě a vás)poměrně hodně obklopoval.

Němčinu jsem neměla ráda už odmala. Zatímco ostatní děti si všechno pamatovaly z hodiny, já se doma musela douho učit a, jak jsem později zjistila, oproto ostatním jazykům mi vysloveně nelezla pod kůžu. Každý rok jsem s odřenýma ušima bojovala o jedničku a tento ,,neužitečný, nenáviděný jazyk'' mi byl trnem v patě. Vždy jsem zastávala názor, že učit se řeč, kterou mluví jen naši sousedé, je naproto zbytečné, neboť jsem si byla jistá, že se tam nepřestěhuji ani kdyby mi za to zaplatili. Ani nevím, kde se ve mě tato averze vůči Německu vzala, ale Rakousko mi samo o sobě vlastně nevadí. Snad proto, že jsem vždy byla vůči tomu jazyku pasivní a byla jsem zarputile přesvědčena, že s ním seknu co nejdřív to půjde, učila jsem se jen to, co jsem musela, slovíčka jsem vypustila z hlavy po testu a gramatiku zastrčila do koutu. No, a nějak se přihodilo, že jsem se němčinu učila děvět let, a uměla jsem velké...no víte co.

Učit se něco devět let, to není zrovna krátká doba. Po devítí letech bych měla německy válet a mluvit plynule snad o všem. Místo toho si nedokážu v pekárně říct o rohlík, protože nevím, jak se rohlík řekne německy. Vidíte ten kámen úrazu? Já ano. Celou tu dobu nám vštěpovali do hlavy převážně nepotřebné věci. Umím názvy oblečení od krajce na svetru až po lem ponožky, ale neumím si koupit rohlík. Umím plynule desítky minut hovořit o výměnných pobytech a pozvávání nových zemí, ačkoliv jsem v Něměcku nikdy nebyla a nedokázala bych si v Gastfamilie říct o vidličku a nůž. Můžu vám v trpném rodě popsat, jak se dělají palačinky nebo smaží žampiony, ale ani nevím, jak se ten trpný rod německy řekne! Někdy mám vážně zlost. Ale namísto nadávání jsem se před nedávnem rozhodla, že si slovní zásobu rozšířím sama. Otázkou zůstává, jestli mám dost pevnou vůli na to, abych se tomuto jazyku věnovala dobrovolně a navíc ve svém volném čase.

Na závěr zde závám odkaz na jedno výstižné video ohledně toho, jak Němčina zní v porovnání s jinými jazyky. Musí se brát s nadsázkou, přeci jenom, šlo by to v němčině řict méně ošklivě.

Keeble
 


Komentáře

1 Piks Piks | Web | 8. ledna 2015 v 14:35 | Reagovat

Obávam sa, že ja som podobne na tom s franinou - celých osem rokov nám tlačili do hlavy ohromnú slovnú zásobu (ktorú som stihla hneď po teste zabudnúť) a potom prídem na to, že ledva viem časovať nejaké to sloveso :D

2 Klára Klára | Web | 12. ledna 2015 v 11:17 | Reagovat

Tak se mi němčina ani trochu nelíbí, přijde mi tvrdá, nemelodická, takže tvoji averzi naprosto chápu :)

Já se jako druhý jazyk učím ruštinu, mám ji ráda, ale taky jsem nedávno přemýšlela o tom, že můžu patnáct minut vyprávět o Sibiři a Transibiřské magistrále, ale neuměla bych si v restauraci objednat jídlo.

Super článek, rozhodně s tebou souhlasím :)

3 Sandra Sandra | 14. ledna 2015 v 20:30 | Reagovat

máš naprostou pravdu, po 9 letech jsem si horko težko objednala v restauraci.. muzu te ale uklidnit, ze jsou na tom vsichni stejne jako ty. Nemcina jako jazyk je si libi, je neobvykla a umi s ni malo kdo. Jen nevim, jestli je tak slozita nebo mame spatne ucitele. Zvolime si ji i na nasem dalsim studiu a uvidime. Drzim palce s ucenim slovicek doma, je to skvely napad :)

4 Keeble Keeble | Web | 14. ledna 2015 v 20:45 | Reagovat

[2]: Prosímtě, jak komentovat články na tvém blogu? Nemám účet snad na ničem z výběru, takže ani nevím, jak se tě na to zeptat :P.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama