Mrtvá škodolibost

27. srpna 2014 v 20:49 | Keeble |  verše
Rozhlédni se kolem sebe,
vidíš zemi, nad ní nebe,
sníh tě do chodidel zebe,
uvědom si sebe,
a ten chlad,
začneš se smát,
protože to ucítíš-
svou slabost.
Smích tě k zemi skolí,
zima štípe, bolí,
a smích střída pláč,
jenom breč a plač,
nyní už tě slzy zebou,
zmrnou společně i s tebou,
přimrzají k ztuhlé tváří,
já tě vidím jak se tváříš!
Směji se ti,
jsi mi k smíchu,
jen můj smích ve zmrzlém tichu,
nachytal se,
poslechl jsi,
a teď tě to mrzí,
to to přišlo brzy!
Ale lítost už ti nepomůže,
mrzne úplně tvá kůže,
chlad ti prostupuje tělem,
a v tobě celém,
mrzne krev.
Ze smíchu už padám na zem,
oči slzí mi tím mrazem,
zasychají na očích,
a já slyším mrtvý smích,
patří tobě,
už chápu-začínám smát se sama sobě!
Můj smích naplní údolí,
a mě už nic nebolí,
protože mé tělo zchladlo,
a úderem na zem padlo.
Má duše se vypařila,
aby smazala to, že jsem žila,
a já ve své smti pochopila,
tu ironii,
no, a teď v zemi hniji.

Na závěř bych se chtěla omluvit, že jsem přes prázdniny tak málo aktivní, ale se začátkem školního roku by se to mělo zlepšit-mémě volna=více času-lespoň v mém případě.

Loučí se Keeble!
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 31. srpna 2014 v 8:28 | Reagovat

My ti odpouštíme, aspoň sis užila krás prázdnin. :)

2 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 1. září 2014 v 17:57 | Reagovat

Zajímavé, líbí se mi tvé veršování :) Také jsem přes prázdniny to nejlínější stvoření a přes školu aktivní až moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama