Rostoucí láskyplný domov

12. května 2014 v 20:45 | Keeble |  věty
Krátký příběh by mohl lépe vystihnout všechny mé myšlenky neuspořádaně tjelící v mé mysli, lépe, než kdybych uvažovala na základě těchto matných vzpomínek o mém dětství a psala je tak holé a jasné, jaké se zdají být. Poz. autora: odpusťte mi velké časové skákání, každý nový odstavec je děj o mnoho časů déle.

Osamocená vlaštovka létala na trávou a nad betonem, nad domovy bez zdí a bez střech, možná nad budoucností a z jiného pohledu nad minulostí. Má malá očka nedočkavě těkala mezi všemi těmi novými věcmi a můj rozum plný dětských radostí a spousty věcí, jenž jsem nechápala, se snažil vstřebat ty nové poznatky o tom, jak to ve světě chodí a zároveň jsem nemohla uvěřit, že by tohle rušné místo mohlo být mým domovem. Nejistě jsem si vybavovala můj první domov, ty známé zdi a pokoje, až jsem myšlenkami zalétka k mě nyní známénu místu nabízející zázemí a na vlídnost toho místo, na tu hřejivost a útulnost, jenž se nedala vystihnout jinými slovy než domov. Poté jsem očima znovu zabloudila k těm betonovým základům a nedočkavě přemýšlela, který z těch kvádrů vedle sebe bude můj nový domov a zda bude stejně krásný jako ten, jenž nyní miluji nadevše a pak jsem se vrátila k zvídavým dětským myšlenkách a zkoumavě se ptala, proč se tomuto seskupení budov říká řadovky.

Odpolední slunce vlídně svítilo do prázdných otvorů v šedošedé šedi a zvuk koleček mé první koloběžky se rozléhal po místonosti strohé, ale ne studené, nýbrž plné radosti a v tu chvíli jsem si byla jista, že zde svůj domov najdu. Pak jsem se rozjela v kruhu na oné koloběžce a ještě netušila, že jezdím po chlupatém koberci kolem dřevěného stolu a cestou mě brzdí židle. V jednu chvíli jsem každou nohou na jinou stranu seskočila z koloběžky a pociťovala nadšení nad svým úspěchem, jak porfesionálně umím brzit a neustále jsem si vyžadovala pozornost a natáčení mých dovedností s následným opakovaným přehrávánáním. Napravo ode mě se tyčily zapovězené schody, místo, jenž mě nebylo povoleno a tajemně jsem je sledovala a též témeř se závistí sledovala ty, jenž odvážně jdou nahoru a beze strachu procházejí kolem neohrazeného okraje pohlady padající níže a níže, z výšky, jenž pro mě byla nepředstavitelnou a nyný jakoby prstem dosažitelnou. Mezitím slunce zapadalo a rudý a oranžový svit prozařoval ze zarostlé zahrady, plevel a traviny se červenaly jak za ohně a skřípavý zvuk koleček zněl prázdnou místností.

Zmoklá hlína mi čvachtala pod nohama a já jsem se semínky trávy v červeném kolečky sypala hrstky těch nahnědlých zrníček pokaždé na jiné místo, ale po hrtích, až se tvořily hromádky, a jejich zašlkapáváním jsem se to snažila zastřít. Radostně jsem pokládala na zem počátky vesele zelené trávy, jenž je tam dodnes, a za mnou se tyčil malý a přec velký domek, který byl a je mým nejmilovanějším domovem.

Keeble
 


Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 12. května 2014 v 21:05 | Reagovat

připomíná mě, že bych si měl hodit pštrosa :-)  8-)  [:tired:]  :D

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 13. května 2014 v 9:41 | Reagovat

Milé čtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama