Moli sžírají mi mé světy

16. dubna 2014 v 19:45 | Keeble |  verše
Když moli se slétají ke knize v mých rukou nehybných,
létají oči po oživlých řádcích těch mizících stránek,
kolem mě střídá se pláč a smích,
vlasy mi čeří jemný vánek.
Ztuhla jsem v světě slov jak socha,
nemůžu pryč už odejít,
reálný svět pomalu prchá,
v zaprášeném světe roste klid.
Že moli sžírají ty listy,
nelze cítit a nelze chtít,
ukují kousky mojí vísky,
polykají ze slov nežný cit.
Pomalu mizí mi mé světy,
křídla se míhají podél tváře,
nenechám ten čin bez odvety,
ukradnu písmenka z slabikáře.
Vracím slova na strany,
usedám v klidu v koutu stinném,
nastává nový příběh ranný,
ve světe podobném, leč jiném.

Pozn. autora: Není mi celkem moc známo, že by moli vyžírali díry do knih, spíše do kabatů. Odpustě tedy onu faktickou chybu úmyslně způsobenou za účelem vložení slova knihomol do básně dvakrát a dvoumi významy.

Keeble
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. dubna 2014 v 17:32 | Reagovat

Ztuhlá socha. :)

2 Klub básníků Klub básníků | Web | 19. dubna 2014 v 17:34 | Reagovat

Zdravím,

chtěli bychom Ti oznámit, že jsi byla přijata do Klubu básníků. Těšíme se na tvoji tvorbu a účast v soutěžích.

Přeji pěkný den. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama