Mimozemské děvčátko

2. dubna 2014 v 20:45 | Keeble |  věty
Edkluch zamrkala všema svýma krásnýma očima a prosebně se dívala na otce. Věděla, že kdyby se pořádně podíval do jejích osmi modrých očí, pookřál by. Jenže otec nechtěl smlouvat, žasný člověk nebude, kdo to kdy slyšel, aby dcera podnikatele měla tak ubohého domácího mazlíčka. Jenže Edkluch si nemyslela, že člověk je zvíře ubohé. Je sice pravda, že člověk byl opravdu hloupý a vlastně i neschopný. Neuměl létat, nedokázal myšlenkami nic měnit, ba ani pomocí nich komunikovat! Moc tomu nechtěla věřit, ale říkalo se, že lidé mězi sebou komunikují řečí. Ve škole je učili, že zvuk je věc, co je na lidské planetě, na Zemi, běžná. Že jsou to nějaké vlny nebo co a že oni nemají schopnost ty vlny slyšet. A proto tomu právě Edkluch nevěřila, protože oni byli patilés, uměli všechno a věděli všechno. Protože Edkluch byla chytré děvče, věděla, že patilés znamená v jejich prařeči denštině dokonalý nebo bezchybný, ale tou dobou už se to rovnalo slovu obyčejný nebo obvyklý. Spousta děvčat na planetě Renko se jmenovala Edkluch, ale této Edkluch přišlo její jméno jediněčné, protože ho vlastnila ona, jenž je také jedinečná. V tuto chvíli ji to ale moc nezajímalo, protože usilovně prosila, aby jí otec koupil člověka. "Prosím, odteď už se nikdy nebudu chovat ošlivě a dokonce ani nebudu chodit, pokud mi koupíč člověčátko!" Vyslala k otciprosebnou myšlenky ona neposedná cácorka a culila se při tom jak nejlépe dokázala "Edkluch, je ti už 350, měla bys vědět, že se neříká člověčátko ale miminko!" napomenul jí naoko rozzlobeně otec a pak smířlivě dodal "Ale jestli dnes dostaneš z počítání atomů jedničku, miminko ti koupím". Edkluch se rozzářila tvář a zavýskla radostí. "Ale pamatuj, o člověka se musíš pořádně starat, nic sám nedokáže, je přeci tak hloupý! A taky mu musíme pořídit nějaký velký domeček. A krom toho, dej pozor, abys tomu mrňouskovi neublížila...tedy, echm, pokud ho dostaneš". Edkluch jen radostně přikývla a upalovala za maminkou, aby jí sdělila, že tatínek jí človíčka koupí(protože byla přesvědčená, že počítat umí), takže jestli s tím ona, její maminka, souhlasí.

Tou dobou už zapadalo i poslední ze třech sluncí a nad planetou Renko se začala rozprostírat zář fante, denního světla. Patilés se probouzeli do nového dne a vítali ho unaveným zíváním. Spousta dospělých musela do práce a proto vstávali velmi brzo, někdo dokonce kolem 46 hodiny ranní. Bylo zrovna dost nevlídné počasí, ale sladký sírový déšť potěšil nejedno dítě a možná, že i nějaké ty rodiče. Přicházelo marol, období tekoucích kopců, a všichni už se nemohli dočkat. A Edkluch ze všeho nejvíc, protože jestli dnes správně spočítá všechny atomy, dostane miminko. A tak vytrhla z kalendáře den 90.0., devadesátého lérce, a radostně začala nový rok 83. Popravdě, byla celá rozjařená, protože to bylo její první slavení nového roku. Edkluch...milé a zvídavé děvče, co se mělo ještě mnoho učit a ještě mnoho se učit bude.
 


Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 22:09 | Reagovat

To je úžasný! Bylo by dobrý kdyby to byla kapitolová povídka :-)

2 stuprum stuprum | Web | 3. dubna 2014 v 11:08 | Reagovat

Úžásné, počítání atomů, chi chi. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama