Řezavý vítr mi úsměv z rtů páře

21. března 2014 v 19:40 | Keeble |  verše
Shlížím dolů na neznámé tváře,
řezavý vítr mi úsměv z rtů páře,
vprostřed skály se teď ohlížím zpět,
jak nás nezapojen sleduje okolní svět.
Jen někdo jde se mnou,
jen s někým jdu já,
za cílem,
šplháme a snažíme se,
vydáváme síly,
a pod hradbou nebeské bílé,
okounějící lide zbyli.
Někteří křičí naše jména,
staví se proti našim plánům,
ale my jsme jednotná skupina,
z nejednoho léna,
nedokáží sebrat nám snahu.
Nelezeme hrubostí a silou,
naše zbraň spočívá v rozumu,
ten kdo vidí skupinu shnilou,
nevidí nás,
neuvidí zas,
když nepozná hlas,
vycházející z nás.
Naše sílá spočívá v jednotě,
mírnou cestou se dobereme dál,
a ten, kdo by toužil po kvantitě,
by veděl, že nás nepoznal.
Pro jednoho je nás mnoho,
pro jiného málo,
pravdivou zbraní je rozumné slovo,
též ono nás dál hnalo,
nás, Děti revoluce,
do boje za lepší AK.
 


Komentáře

1 Inna Inna | Web | 21. března 2014 v 20:08 | Reagovat

Já bych tě poslala do nějaké celostátní básnické soutěže. Jsi prostě neskutečně šikovná o.O :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama