Mizí i písmenka ze slabikáře

11. března 2014 v 19:59 | Keeble |  verše
Opatrně našlapuji do písmenech smíchu,
utopená, obležená, v ohlušujícím tichu.
Rve mi uši,
krade slova z úst,
myšlenky ruší,
nenechá květiny růst.
Zoufalé výkřiky o pomoc,
rozseté labyrintem spletitým,
ticho má ničivou temnou moc,
zarazí na jazyku každý rým.
Jen v hlavě zní mi ta poslední slova,
nedovolí vyřknout je nikdy víc,
nebudou nikdy už poletovat,
nezbyde po řeči nic.
Vkrádá se ticho do každého rohu,
zelézá do skulin zmoklých od deště,
prosím svá ústa dokud ještě mohu,
aby mluvila, mluvila ještě.
Mizí mi radost i nadšení z tváře,
mizí mi vnitřní má řeč,
mizí i písmenka ze slabikáře,
hlavu brzy setne mi meč.
Když rýmy nemůžu hlásat v své hlavě,
nemyslev na ty co topí se v slávě,
osudnou slzu jak kapku z moře roním,
a vím, že dobu už neodhoním.
Poslední radost má co byla tu vždy,
se svistem meče už odchází,
ohlušujcí ticho mi sebralo smích,
vzalo mi naději v nesnázích.

Keeble
 


Komentáře

1 Shelma, Shehezerada Shelma, Shehezerada | 11. března 2014 v 21:17 | Reagovat

Velmi, velmi působivé a kouzelné. Každé Tvé slovo ve Slabikáři je perla :)

2 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 12. března 2014 v 11:22 | Reagovat

pěknéé:))

3 Marrei Marrei | Web | 13. března 2014 v 17:57 | Reagovat

Málokdy mě nějaká báseň skutečně osloví, ale tato ta zvládla, děkuji. :)

A dovolila jsem si ji zařadit do výběru článků na TT. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama